Zachránil mě plechový prstýnek od snoubence, říká žena, která přežila 4 koncentrační tábory

Svět si v pátek připomíná památku více než šesti milionů židovských obětí holokaustu. Právě 27. ledna roku 1945 Rudá armáda osvobodila nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka. Místo se stalo symbolem nacistického plánu takzvaného konečného řešení židovské otázky. Přečtěte si příběh jedné z českých vězeňkyň Zdenky Fantlové.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Židovská hvězda

Židovská hvězda | Foto: Creative Commons, Attribution-Share Alike 3.0 Unported, Daniel Ullrich

Má za sebou hrůzy holokaustu, které podle svých slov přečkala jen díky své víře, že se po válce setká se svým snoubencem. Energii by dámě v úctyhodném věku mohl leckdo závidět. Jmenuje se Zdenka Fantlová, žije v Londýně a při svých návštěvách v Česku vypráví svůj životní příběh studentům, aby pochopili, co to holokaust byl.

Zdenka Fantlová pochází z Rokycan. Nejprve ji nacisté od ledna 1942 věznili v Terezíně. „V květnu jsme se dozvěděli, že zavraždili Heydricha, ale pro nás to už nemělo vůbec žádný význam. Už jsme byli stejně zavření,“ říká Fantlová. Spolu s ní se do Terezína dostal i její snoubenec.

Osvětim pátrá po vzpomínkách dozorců. Chce pochopit, proč přijali nacistickou ideologii

Číst článek

Záhadou pro lidi v táboře byly pravidelné transporty a to, kam směrovaly. „Můj snoubenec byl v červnu 1942 v trestním transportu a než ráno v dobytčáku odjel, tak se nějak dostal do ženského lágru a našel mě. Dal mi na prst plechový prstýnek - kousek plíšku - a řekl 'to je náš snubní prsten, ten tě bude chránit a když to přežijeme, po válce tě najdu‘. A byl pryč.“

V Osvětimi hrála o život, když při esesácké kontrole při vstupu do tábora plechový prstýnek propašovala pod jazykem. „Ten prstýnek pro mě znamenal absolutně všechno. A to je to, co vás drží, ta vnitřní síla. Pro mě ten prstýnek znamenal lásku a naději. To mě drželo až do konce války,“ říká žena, která prošla čtyřmi koncentračními tábory a 400kilometrovým pochodem smrti.

„V Bergen-Belsenu mě našel mezi mrtvolami anglický voják, sebral mě a propašoval mě ve vojenské ambulanci z lágru ven. Měla jsem na sobě jenom obyčejný leintuch a prstýnek na provázku. To byl celý můj majetek,“ říká Fantlová. Prstýnek zachránila a má ho dodnes.

Holokaust se na další pokolení přenáší i geneticky, míní vědci. První výsledky jim dávají za pravdu

Číst článek

Svého Arna se nedočkala a z celé rodiny přežila válku jediná. Nakonec ji a její spoluvězně zachránili Švédi. „Sedm tisíc bývalých vězňů pozvali do Švédska a tam nás dali do špitálu. Naučila jsme se řeč, pak jsem tam pracovala a dostala se na české velvyslanectví,“ říká.

Ze Švédska odjela do Austrálie a nakonec se usadila v Londýně. Shodou okolností bydlí v domě Porchester Gate, kde za války sídlila československá vojenská zpravodajská služba a její šéf, plukovník Moravec naplánoval atentát na Reinharda Heydricha, mimo jiné jednoho z hlavních organizátorů holokaustu.

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme