Dimitra Galani: Chronos Project

6. únor 2017

V řecké populární hudbě vládnou poněkud odlišné priority i žánrové dělení než v hudbě západní. Velký prostor tu mají písně s uměleckými ambicemi a s básnickými texty, v řečtině zvané éntekhno. Ke klíčovým osobnostem žánru patřili věhlasní skladatelé Mikis Theodorakis a Manos Hadjidakis, kteří měli klasické hudební vzdělání a vedle písní psali i filmovou hudbu. S oběma spolupracovala zpěvačka Dimitra Galani z Athén, která patří ve svých 64 letech v Řecku k nejrespektovanějším hudebním osobnostem.

Profesionální dráhu začala ve svých 16 letech, texty pro ni často psal významný básník Nikos Gatsos, který do řečtiny mimochodem překládal světovou poesii i hry řady světových dramatiků. Album Chronos, které vám dnes představíme, vzniklo loni s doprovodem špičkových instrumentalistů. Základem je jazzové trio v sestavě klavír, kontrabas a vibrafon, které rozšiřuje čtvrtý hráč na loutnu.

Řecká kritika označuje Chronos za nejvíce ambiciozní projekt zpěvačky v posledních 15 letech. Na albu se protínají vlivy z regionů současného i antického Řecka - z Makedonie, ostrovů Egejského i Jónského moře, z Epiru na západě i Pontu v černomořské oblasti na východě.

Název alba Chronos čerpá z řecké mytologie. Chronos byl bůh času - a zvláště času, který vše ničí a za sebou zanechává spáleniště. Chronos vládl vesmíru - ale bál se proroctví, podle nějž měl být svržen jedním ze svých synů. Z těchto důvodů preventivně každé ze svých dětí spolkl. Nejmladším z dětí byl bůh Zeus; jeho matka místo něj podstrčila otci velký kámen a dítě ukryla v jeskyni na Krétě. Zeus přežil, a jeho symbolickým zachráncem byl tedy i kámen, nejstarší rytmický hudební nástroj, jehož údery odměřují čas.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Refusal, Raikou, White Dove, Evening.

Spustit audio