T2 Trainspotting se utápí v nostalgii. Šroubovaný děj ale za kameru a soundtrack neschová
Trvalo dvacet let, než se tvůrci dnes už kultovní generační výpovědi v režii Dannyho Boyla dali znovu dohromady. Renton, Sick Boy, Begbie a Spud se tak vrací do kin možná až příliš pozdě – tentokrát trochu méně na drogách a trochu více v krizi. Na odkaz prvního filmu ale nijak nešlapou, což je ta dobrá zpráva.
Nejdřív přišla příležitost, potom zrada. Když Mark Renton (Ewan McGregor) naposledy opouštěl své heroinové kumpány, bylo to s 16 tisíci liber v tašce a lehce přidrzlým úsměvem na tváři. Část z nich má proto na něj dodnes celkem pochopitelně pifku, Mark se proto neméně pochopitelně poslední léta skrýval v zahraničí. A zatímco ani úmrtí matky ho nepřimělo opustit své amsterdamské útočiště, malá srdeční příhoda na běžeckém pásu ho donutí zamyslet se nad starými hříchy a na vlastní kůži zjistit, o jak velké pifce vlastně byla řeč.
V Edinburghu uvedli pokračování kultovního Trainspottingu. Podle kritiků až příliš spoléhá na odkaz prvního dílu
Číst článek
Spud/Daniel (Ewen Bremner) od Marka jako jediný dostal svůj podíl, život si ale do kupy nedal. Přežívá v prázdném bytě, stále bere drogy a bojuje za to, aby mohl vídat svého syna. „Dals čtyři tisíce závislákovi. Cos myslel, že s těmi penězi udělám?“ vyčte Markovi. Setkání s nerozlučným parťákem Sick Boyem/Simonem (Jonny Lee Miller) se už neobejde bez pořádné rvačky na billiardovém stolu. „Udělal bys to samé. Já jen tu příležitost uviděl jako první,“ prohlásí uprostřed potyčky Mark a jeho vyperoxidovaný přítel musí uznat, že má pravdu.
A protože v Edinburghu se více než jednou do dekády nic neděje, ve stejnou dobu, co si do rodného města přijel Mark napravit karmu, se z věznice pomocí veskrze kaskadérského kousku podaří uniknout cholerickému Begbiemu/Francovi (Robert Carlyle). Tomu roky za mřížemi pomohly dorůst do celistvého obrazu psychopata, a tak si příležitost pomstít se nenechá za žádnou cenu ujít.
Poselstvím druhého dílu v jistém smyslu je, že s věkem to nebude nutně lepší. Zatímco jednička mohla se všemi svými syrovými situacemi sloužit jako prodloužený materiál k protidrogové prevenci, T2 Trainspotting bude bližší spíše vyhořelým rockerům. Stejně jako oni totiž vzhlíží k lepším, bouřlivějším časům, kterých se odmítá vzdát. Jak snímek sám shrne, svět se změnil, jen oni ne.
Příležitosti opět nastavit zrcadlo britské společnosti se film chopí jen v krátkém, ale neméně ikonickém monologu. Na to, kolika současných témat by se mohl dotknout, stráví příliš krátce specifikací politického kontextu, a naopak příliš dlouho hraním si se snapchatovými filtry.
T2 TRAINSPOTTING
drama
Velká Británie, 2017, 117 min
Režie: Danny Boyle
Scénář: John Hodge
Předloha: Irvine Welsh
Hrají: Ewan McGregor, Jonny Lee Miller, Robert Carlyle, Ewen Bremner, Anjela Nedyalkova
Hodnocení: 60 %
Pokračování nemá šanci překonat šok faktor svého předchůdce (scénu s mrtvým kojencem bude kinematografie ještě dlouho překonávat), i tak se má divák na pozoru při všech záběrech na latrínu. Po vizuální a hudební stránce se pak obecně drží odzkoušených technik. Boyle znovu zvládá se stejnou bravurou nastolit diskotékový rytmus i zvláštní pocit závratě a podlomení kolen v drogovém rauši, tentokrát má ale k ruce vedle Iggy Popa a Underworldu i nové zbraně ve formě Wolf Alice nebo Young Fathers.
Nelze popřít, že právě vizuální kreace a blízké propojení akce se soundtrackem jsou největší předností Boylova umění i celého snímku. Ani všechny ty křiklavé barvy nebo lehce otravná fixace na zamrzlé záběry ovšem neschovají fakt, že herci pracují s víceméně mrtvým příběhem, do kterého tvůrci navíc docela zbytečně vtěsnali i nicneříkající střípky osudů postav Kelly Macdonaldové a Shirley Hendersonové.