U nás se při –25 závody ruší. Na Aljašce si vyhrnují rukávy, říká musher Jan Ochozka

Od účetnictví k bílým pláním severu. Tak nějak se vyvíjel život Jana Ochozky, který byl učitel. Ve 40 letech se rozhodl vyměnit studenty za psy. A chůzi po třídě za bivaky na Aljašce a přesuny stovek kilometrů se psím spřežením. Rukama mu prošly stovky psů. „Pokud bych to bral i s odchovanými štěňaty, tak to bylo 400 až 500 psů.“

„Se ženou jsme milovali hory. V roce 1985 jsem v televizi viděl pořad o huskym. To byl pes pro nás.“ Prvního huskyho si pořídil v roce 1986. Tehdy vůbec nepočítal, že bude závodit. Vyjeli s ním na Šumavu na běžky, kde ho husky táhl. „Moje žena byla najednou kilometr za námi. Tak jsem jí psa dal.“

Chytili husky virus

Fungovalo to dobře. „Křičela, že je to sport pro její stáří. Zjistili jsme, že jeden husky nestačí. Říkáme tomu husky virus.“ Později se přidaly i závody. Ochozka si zkusil projet i trasu jednoho závodu na Aljašce, který má 1000 mil. Trasu jel částečně se psy a částečně na skútru. V noci bylo minus 45 stupňů.

„Když jsme s mushingem začínali před 30 lety, to byla čirá euforie, dobrá parta kamarádů. Dneska už to mezi mladými kluky nevidím. Už je to čistě sportovní záležitost,“ posteskl si Jan Ochozka|foto: Jaroslav Hoření

„Když je v Evropě teplota nižší než minus 25, tak se ruší závody, tam si vyhrnují rukávy. I psi musí být na toto klima připravení. Na tom ztroskotala spousta evropských musherů. Aklimatizace psů musí být minimálně dva roky.“

V Evropě se skoro trénovat nedá

Trénink musherů je v Evropě složitý. „Dnes je vše upravené pro turisty. Když tam půjdu se psy, tak mě poženou. Volné jezdění v přírodě, které mě uchvátilo, už skoro není ve střední Evropě možné. Musí se na sever. V Laponsku si mohou musheři jezdit v přírodě, jak chtějí.“

Jak se vyvíjí mushing? Kdo byl první musher v Česku? Kdo je lepší lídr,pes nebo fenka? Více uslyšíte v archivu.