Co si Bohéma vymyslela? Skutečné projevy a činy rozporuplného herce Zdeňka Štěpánka

17. únor 2017

„Zničit ten malý, méněcenný národ, který nemá ani práva žít,“ vykřikoval Zdeněk Štěpánek z jeviště Národního divadla. A v roce 1937 i z filmového plátna. Jako maršál z Čapkovy Bílé nemoci. V civilu se naopak ten svůj malý národ snažil povzbudit. Proč po válce stanul před soudem pro kolaboraci?

V červnu 1938 byla z repertoáru Národního divadla stažena Bílá nemoc, v září pak další Čapkovo protiválečné drama Matka. V obou hrál Zdeněk Štěpánek. Tehdy zuřivě pracoval. Kromě hraní přepisoval Nezbedného bakaláře, pro Martina Friče napsal scénář podle Puškinovy povídky Výstřel a psal další podle Klostermannova románu Mlhy na blatech...

Zhroutil se vyčerpáním. Když v březnu 1939 přišli Němci, jeho stav se ještě zhoršil. Léčil se v sanatoriu v Dobříši. Po zotavení zase hrál. Hlavní role v Macbethovi, Othellovi i ve svém Nezbedném bakaláři. Představení bylo vždy vyprodané. Diváci totiž pochopili pravý význam hry. Němci bohužel brzy taky a hru zakázali.

Osudový projev

V červnu 1942 po atentátu na Heydricha měl Štěpánek na manifestační schůzi Národní rady přečíst rezoluci, která odsuzovala atentát a potvrzovala loajalitu Třetí říši. Proč si ho vláda vybrala? Byl pro to ideální: veřejně známý herec Národního divadla, bývalý legionář, vlastenec. Udělal to.

Po válce ho za to obvinili z kolaborace. Viněn byl i za to, že přivítal Josepha Goebbelse při jeho osobní návštěvě na Barrandově anebo že se stýkal s představiteli okupačního režimu. Ve vazbě byl rok. Na rozdíl třeba od Vlasty Buriana byl ale rehabilitován už na podzim roku 1946 a mohl se vrátit do divadla.

Jednal prý v zájmu republiky

Jakmile se objevil na scéně, začali lidé tleskat. Soud i veřejnost uznali, že byl za protektorátu pod silným tlakem a jednal v zájmu republiky. Rezoluce odsuzující atentát, kterou v rozhlase přečetl, měla prý zastavit vyvražďování českých lidí.

Pro Štěpánka mluvilo i to, že během květnového povstání bojoval na barikádách a v prvních mírových dnech tlumočil sovětským důstojníkům. Taky veřejně povzbuzoval národ v rozhlasovém projevu ke 20. výročí konce první světové války.

Ztracený projev?

Seriál Bohéma přičítá Štěpánkovi i projev o Mnichovské dohodě. Proti tomu se ohradil Štěpánkův vnuk, novinář Erik Tabery. Tvůrci se odvolávají na Štěpánkovy paměti Herec: Vzpomínky národního umělce Zdeňka Štěpánka (Mladá fronta, 1961). Český rozhlas má ale ve svém archivu takový projev jen z úst generála Jana Syrového.

Miloslav Disman: Hovoří Praha. Vzpomínky na revoluční květnové dny 1945 v rozhlase. Svoboda. Praha 1975, str. 21–22.

„Ve 30. a 40. letech se ovšem vysílání archivovalo jen výjimečně a protokoly o vysílání z této konkrétní doby se ztratily,“ potvrzuje Miloslav Turek z archivu Českého rozhlasu. „Existuje ale jiný důkaz, že se Štěpánek sám ve svých pamětech mýlil.“ Jde o knihu Miloslava Dismana Hovoří Praha: Vzpomínky na revoluční květnové dny 1945 v rozhlase (Svoboda, 1975).

V kapitole Tragické září 1938 se na stranách 21–22 popisuje, že se události sice odehrály tak, jak na ně Štěpánek vzpomíná a jak je zobrazuje seriál, ale nebylo to v den Mnichova. Vše se odehrálo jen o pár dnů dřív. Večer 21. září 1938. Herec reagoval na ultimátum Francie a Anglie. To potvrzuje i rozhlasový archiv.

Rozporuplný Štěpánek

Zdeněk Štěpánek měl každopádně celý svůj život rozporuplné názory. Jako legionář bojoval za vznik republiky a znal se s Masarykem, přesto ale litoval rozpadu monarchie a hájil císaře pána. Po válce točil budovatelské filmy, i když komunisty nenáviděl. V 50. letech byl dokonce na vrcholu.

Točil tehdy své nejúspěšnější filmy (Císařův pekař a Pekařův císař, Jan Hus, Jan Žižka), hrál v Národním divadle a tamní činohře dokonce v letech 1953–1956 i šéfoval. Po válce se taky rozešel s první ženou a podruhé se oženil. Zemřel v roce 1968. Dva měsíce před příchodem ruských okupačních vojsk.

autoři: Miloslav Turek , rota
Spustit audio

Související