Petr Holub: Vláda chce urychleně odstátnit nemocnice a udělat z nich univerzitní
Ta rychlost bere dech. Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík hodlá ve zrychleném řízení prosadit zákon o univerzitních nemocnicích a jde na to opravdu ďábelským tempem. Na připomínky není čas, a i když se nějaké objeví, tak se návrh rychle přepíše a posune o další krok dál.
Teď se ještě neví, jestli o něm vláda bude jednat v příštím týdnu nebo ještě o týden později, jisté však je, že norma musí v březnu do parlamentu, aby se stihla schválit do voleb. Na jednu stranu to je sympatické. Ludvík nemá po nedávném nástupu do funkce tolik času, tak se snaží aspoň něco stihnout.
Nakonec na něho tlačí vlastní strana, tedy sociální demokracie, která by ráda prokázala svou kompetenci ve zdravotnickém oboru. Na druhou stranu je celá tato akce na pováženou, pokud ji nenazvat rovnou hazardem. Pokud se uskuteční, tak povede k nevratným změnám, které mohou změnit tuzemské zdravotnictví nejvíc od listopadu 1989. A třeba ani nepůjde o změny k lepšímu.
Není divné pouze to, že ministr Ludvík hodlá zákon prohnat vládou i sněmovnou co nejrychlejším tempem, ale i ta skutečnost, že se o jeho obsahu nemluví vůbec nikde, ani v médiích. Všechno je pod pokličkou a občané budou seznámeni, až se dílo podaří. Pak ale bude pozdě si stěžovat.
Zákon neobsahuje pouze o paragrafy, které by měly stanovit administrativní a řídící struktury univerzitních nemocnic a popsat způsob, jak se na řízení bude podílet stát a jak univerzita. Zákon skrývá jeden významný převrat, jehož důsledky nejde přecenit.
Ve zběsilém tempu a bez veřejné diskuse
Deset fakultních nemocnic počítáno včetně Ústřední vojenské nemocnice přestane být od ledna 2018 příspěvkovými organizacemi a přemění se na univerzitní nemocnice. Podstatný je přitom jeden detail. Příspěvkové organizace nebyly majiteli nemocnic, které spravovaly. Ty patřily státu, který je příspěvkovým organizacím pouze zapůjčil. To mělo za důsledek, že nemocnice se svým majetkem nesměly obchodovat, bez povolení sněmovny nebylo možné ani privatizovat.
Teď stát majetek do univerzitních nemocnic vloží a ony s ním budou moci dělat, co je napadne, třeba ho prodat. Stačí, když o tom rozhodne správní rada jmenovaná ministrem zdravotnictví a když s tím bude stejný ministr souhlasit.
Stejně sporný je další motiv, podle kterého bude záležet jen na ministrovi, aby slučoval příspěvkové organizace. Od chvíle, kdy bude zákon vyhlášen, dostane pravomoc fakticky zrušit všechny státní nemocnice kromě univerzitních a jejich majetek prodat, nebo vložit do univerzitních nemocnic.
Nutno připomenout, že o podobný manévr, který měl odstátnit nemocnice a jejich majetek, se pokoušely už dříve různé vlády, zvláště ty pravicového charakteru. Nikdy jim to nevyšlo, protože po zkušenostech s tím, jaký převrat znamenala privatizace v jiných oborech, se vždy našlo dost lidí, kteří něčemu podobnému v životně důležitém zdravotnictví zabránili.
Teď ve zběsilém tempu a bez veřejné diskuse odstátňují ministři středolevé vlády. Pokud k tomu bude veřejnost mlčet a připustí, ať si sociální demokraté a členové hnutí ANO dělají, co je napadne, pak si zaslouží, aby o dohled nad nemocnicemi přišla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
