Žárlivost může přijít i po dvaceti letech. Jak s ní bojovat?

Kam jdeš, kdy přijdeš, s kým si píšeš? Kulometná záplava otázek, výčitky, útlak, omezování. Život se žárlivým jedincem není žádný med. Může být žárlivost vůbec zdravá? Jak se jí bránit a co s ní dělat? Na to se ptala Lucie Hostačná v poradně Apetýtu.

Žít ve vztahu s chorobnou žárlivostí je nemožné, protože způsobuje utrpení oběma partnerům. Ten, který žárlí, se zmítá v zajetí svých představ a podezření. A ten, který je terčem žárlivosti zase přichází o svobodu a možnost „volně dýchat“.

Jak se vlastně může žárlivost do vztahu dostat? Často už od jeho počátku, kdy jen dřímá ukrytá v jednom z partnerů. „Lidé si často žárlivost zaměňují s láskou. Ženy ze začátku mají pocit, že když muž zjišťuje, kde je, co tam dělala, že má o ní zájem,“ konstatovala psycholožka Zuzana Spurná, primářka oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny.

Teprve postupně žena přijde na to, že její partner neprojevuje zájem o její osobu, ale spíš o to, zda se nevěnovala někomu jinému. „Z lásky se pak stane víceméně vězení,“ dodala psycholožka.

Největším problémem je žárlivost patologická, tedy chorobná. Pro partnera žárlící osoby je naprosto nesnesitelná a v drtivé většině případů vede k rozpadu vztahu. Bez ohledu na to, zda žárlí muž nebo žena – podle zkušeností Zuzany Spurné patologickou žárlivost projevují obě pohlaví chorobnou žárlivost přibližně stejně často.

Psycholožka Zuzana Spurná|foto: Veronika Skálová

„Řešit patologickou žárlivost lze jedině s odborníkem a i tak je to velice těžké. Je třeba pracovat na sebevědomí toho člověka, na empatii a na jeho osobnostním růstu. Ale jsou lidé, u kterých se to změnit nedá,“ upozornila.

I v manželství potřebujeme soukromí

To, že spolu dva lidé sdílí životní cestu, ještě neznamená, že jeden před druhým nemají nárok na soukromí. „Vždycky si musíme nechat nějaká malá tajemství, nějaký intimní prostor. Pokud ho v manželství ztratíme, bude tím trpět manželství samo i naše osobnost,“ varovala psycholožka.

Projevy chorobné žárlivosti není nijak složité poznat. Podrobné výslechy při každém malém zpoždění při návratu domů nebo příchodu na schůzku, intenzivní zájem o osoby opačného pohlaví v partnerově nebo partnerčině okolí, ověřování informací, které partner uvedl.

„Je o v podstatě takové zvýšené sledování. Toho, jak se partner chová, jak se obléká, pokud je to žena, jak se maluje, s kým hovoří, kolik má telefonních hovorů, komu psala zprávy. Jestli přišla později nebo brzy a podobně,“ přiblížila Zuzana Spurná.

Jak léčit žárlivost? Zamyslet by se měly obě strany

Ne každá žárlivost ale dosahuje tak obřích rozměrů. A ne vždy musí znamenat, že je problém pouze na straně žárlícího partnera. „Vždycky je důležité se zamyslet nad tím, zda náhodou nemá partner k žárlivosti důvod. Někteří z nás jsou víc společensky aktivní, flirtují se svým okolím. Nemají třeba s nikým žádný vztah ani sex, je to spíš na úrovni familiárnosti, koketerie. To samozřejmě může k žárlivosti vést,“ upozornila Zuzana Spurná.

Žárlivost je podle psycholožky jedna z nejsilnějších lidských emocí a jako taková často ovlivňuje lidské chování. Žádný vztah před ní není v bezpečí, objevit se může klidně po dvaceti nebo třiceti letech.

„Souvisí to s tím, jak si člověk ve vztahu připadá sebevědomý. Jak si je tím partnerem, ale i sám sebou, jistý. Když jsme mladí a krásní, tak máme pocit, že všechno máme před sebou a všechno nám patří, pak to sebevědomí samozřejmě máme,“ popsala.

Jak se ale s věkem objevují vrásky a zdravotní potíže, člověk o své atraktivitě pro partnera začíná přemýšlet a často i pochybovat. „Člověk má strach ze samoty, z toho, že ho partner opustí. Ať je to muž nebo žena, klidně se může stát, že se žárlivost ve vztahu objeví třeba po třiceti letech,“ řekla.

Na rozdíl od žárlivosti chorobné, lze v takovémto případě člověku sužovanému touto nepříjemnou emocí, pomoci. Tedy pracovat na sobě musí hlavně on sám. „Své klienty v takovém případě vedu, aby našli sami sebe, našli pevnou půdu pod nohama a začali si věřit. Aby se neorientovali jen na to, co vidí, ale také na své pozitivní vlastnosti, rozvoj své osobnosti, který přišel s léty,“ uvedla příklad Spurná.