Petr Holub: Riziko zákona o univerzitních nemocnicích. Jaká je ochrana před výprodejem?

24. únor 2017

Někdy se chyba skrývá v detailu a to je právě případ zákona o univerzitních nemocnicích. Nejméně deset let připravovanou normu by chtěl sněmovnou protlačit nový ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík.

Zákon o univerzitních nemocnicích byl vždy kritizován z toho důvodu, že měnil právní formu největších zdravotních ústavů, tedy fakultních nemocnic. Dnes jsou tzv. příspěvkovými organizacemi a s jejich majetkem se nedá obchodovat. Stát jej nemocnicím pouze propůjčil, a kdyby tedy chtěli jejich manažeři nebo ministr privatizovat, pak pouze se schválením parlamentu.

Všechny navržené zákony o univerzitních nemocnicích zmíněné pravidlo oslabovaly a také z toho důvodu neprošly. Ten současný oslabuje ochranu před výprodejem třeba tím, že státní majetek předává univerzitním nemocnicím. Manažeři tedy mohou majetek prodávat, ve větším objemu se schválením ministra. Nehledě k tomu, že zmíněný zákon umožňuje slučování státních nemocnic a tím jejich řízenou likvidaci včetně rozsáhlých výprodejů.

Ministr Ludvík takovou interpretaci vylučuje a tvrdí, že není pravdivá. „Rozhodně odmítám, že by šlo o strategii vedoucí k prodeji majetku nemocnic, s ničím takovým nepočítáme.

Zákon má za cíl pravý opak, a totiž zabránit tomu, aby privatizace nemocnic ohrozila dostupnost a kvalitu zdravotních služeb pro občany naší země ve všech lékařských oborech. Návrh zákona je v oblasti prodeje nemovitostí stejně přísný jako stávající úprava. Zde opravdu nedochází k žádnému zmírnění,“ prohlásil ministr veřejně.

Důvod úpadku zdravotnické péče

Fakultní Thomayerova nemocnice. Ilustrační foto.

To je pěkné, tím se však nevyvrací námitka, že snáze prodám majetek, který mi patří, než ten, který mi byl propůjčen. A jak už bylo řečeno výše, nemocnice půjdou efektivně zrušit. Takové riziko se netýká těch deseti, které mají být prohlášeny za univerzitní ústavy, ale existují desítky dalších zdravotnických zařízení a některé z nich typu Thomayerovy nemocnice v Praze či Masarykova onkologického ústavu v Brně jsou docela velké.

Pak se tedy nabízí otázka, proč ministr zdravotnictví popírá riziko, které schválením jeho zákona vznikne. Nikdo nepochybuje o tom, že Miloslav Ludvík patří k nejschopnějším manažerům ve zdravotnictví, a těžko mu někdo vezme zásluhu, že i při složitých administrativních podmínkách dokázal úspěšně opravit největší dětskou kliniku v Praze-Motole. Měla by se vyjasnit pozice nemocnic v síti tuzemského zdravotnictví, jejich financování i právní forma.

Přesto existuje nezbytná podmínka a ta když se nesplní, tak nemá smysl se do ničeho pouštět. Každá reforma musí být důkladně promyšlena a zakotvena v jasném reformním plánu, který by počítal s výhledem na příštích 20 let. Pokud taková představa neexistuje, pak neexistuje vodítko, jak přesně popsat detaily dílčích kroků.

Návrh zákona o univerzitních nemocnicích na celé čáře selhává v jednom detailu, když oslabuje ochranu nemocnic před výprodejem, přitom takové nebezpečí nelze při cenách pozemků v centrech českých měst bagatelizovat. Privatizace přitom byla hlavním důvodem úpadku úrovně zdravotní péče ve všech zemích Visegrádu s výjimkou Česka, kde neproběhla. Zdravotnictví je příliš vážná věc, než aby se na jeho budoucnost dalo vsadit a pak čekat, jak to dopadne.

autor: Petr Holub
Spustit audio