Dostávám nenávistné vzkazy od věřících, popisuje zkušenost první homosexuální adoptivní rodič v Česku

Poslanci mají už třetím rokem na stole novelu zákona, podle které by bylo možné přiosvojit si dítě v registrovaném partnerství. Zatím je to tak, že pokud je dítě potomkem jednoho z homosexuálního páru, druhý partner k dítěti nemá žádná práva. Petr Laně a jeho partner se brzy zřejmě stanou prvním homosexuálním párem, který si v Česku dítě adoptuje. Rodičovská práva bude mít jen on. „Znamená to, že můj partner nebude mít žádná práva ani povinnosti k našemu potomkovi. Bude pro celý systém nikdo,“ popsal v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petr Laně

Petr Laně | Foto: Jana Přinosilová

Podle serveru iDnes jste s vaším partnerem jako první pár v Česku před adopcí dítěte, bude to ale fungovat tak, že rodičovská práva, až k adopci dojde, budete mít jenom vy, váš partner nikoli. Je to tak?

Ano, teď jsme ve fázi, kdy jsme prošli všemi testy, a byli jsme úspěšní, takže nás čeká jen poslední schůzka na magistrátu a pak už budeme čekat na telefon s tím, kde pro nás bude miminko připravené.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nastal už čas na manželství gayů a leseb? Proč je problém s tzv. přiosvojením dítěte partnera? A kdy budou moci homosexuální páry adoptovat děti? Hostem Interview Plus je Petr Laně z Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD).

Máte nějaký časový odhad, jak dlouho ještě procedura potrvá?

Už jsme skoro všechno absolvovali, takže z okolí vím, že už to půjde velmi rychle.

Dočetl jsem se, že se s vaším partnerem na adopci už několik měsíců chystáte, už máte připravený i dětský pokoj. Jak dlouho trvala ta procedura celkově?

Základem byl Ústavní soud, který jsme vyhráli v červnu. S partnerem jsme spolu přes osm let, skoro sedm let žijeme v registrovaném partnerství, a když jsme se s partnerem Honzou poznali, oba dva jsme věděli, že děti chceme a že nejsme spokojení s právy gayů a leseb v České republice. Rozhodli jsme se, že se tomu budeme aktivně věnovat.

Už před třemi lety, pokud se nepletu, jste požádal Městskou část Praha 13 o zařazení na seznam žadatelů o adopci dítěte z ústavu, ta byla ale zamítnuta, je to tak?

Přesně tak, první krok byl právě tento, protože adopce v České republice byly umožněny jak párům, tak i individuálnímu žadateli bez ohledu na sexuální orientaci, ale pokud člověk vstoupil do registrovaného partnerství, tak paragraf 13 odstavce 2 zákona vstoupit do adopčního procesu znemožňoval.

Před těmi třemi lety to byl tedy první impulz?

Byl to můj první impulz. Připravovali jsme se na to celkem dlouho, protože jsme nevěděli, jak to všechno půjde. S naším právníkem Petrem Kallou, kterému tímto moc děkuji, protože byl velmi šikovný, jsme se na to připravovali přibližně rok. Pak jsem se v březnu 2014 vydal na Městskou část Prahy 13 s vypsanou žádostí o zařazení do seznamu žadatelů.

Už tehdy jste ale věděl, že žádost bude neúspěšná?

Přesně tak. Já jsem hlavně potřeboval, aby žádost byla zamítnuta, potřeboval jsem totiž nějaké písemné vyjádření úřadu. Pak jsem zamítnutou žádost předal svému právnímu zástupci a ten rozjel celou soudní mašinérii s tím, že jsme vůbec netušili, jak to dlouho všechno bude trvat.

To vyvrcholilo u Ústavního soudu loni v létě?

Loni v červnu, takže to bylo něco přes dva roky. Byli jsme překvapeni, že to šlo tak rychle, protože jsme počítali, že to může trvat třeba i sedm let.

S tím jste byli smířeni?

Byli jsme s tím smířeni. Věděli jsme, že pro to děláme maximum, a věděli jsme, že už proto víc udělat nemůžeme, takže jsme čekali a doufali a byli jsme překvapeni, že to šlo opravdu tak rychle. Byli jsme z toho trošku i potom zaskočeni, že to trvalo celé jenom dva roky.

Předtím, než Ústavní soud zrušil zákaz, že partneři v registrovaném partnerství nemohou ani jako jednotlivci adoptovat dítě, to bylo tak, že pokud někdo byl homosexuální orientace, ale nebyl v registrovaném partnerství, tak adoptovat mohl?

Ano, ten paragraf byl jasně diskriminační. Věděli jsme, že budeme úspěšní, ale nevěděli jsme za jak dlouho. Po rozhodnutí Ústavního soudu v červnu mě příjemně překvapilo, že se můžu zařadit do seznamu čekatelů nebo žadatelů o adopci. Spoustu lidí si myslelo, že Ústavní soud prostě teď rozhodl, ale nic se určitě dít nebude. Ale ono se děje a z toho mám obrovskou radost. Měsíc po rozhodnutí soudu vyšla novela, vyšlo to rozhodnutí Ústavního soudu ve Sbírce zákonů, čímž nabylo právní moci a já jsem se mohl opět vydat na Městskou část Prahy 13. Po poradě s mým právníkem jsme rozjeli další kolo žádosti.

Ten proces tedy trval něco málo přes půl roku od loňského léta do konce zimy 2017?

Přesně tak. Musím říct, že jsem opravdu velice překvapen, jak to rychle běží a jak to všechno do sebe zapadá. V srpnu u nás byly sociální pracovnice, všechno zkontrolovaly, udělaly se mnou i s partnerem rozhovor.

Zmínil jste sociální pracovnice, které s vámi dělaly pohovor. Čím vším jste, ať už vy jako jednotlivec nebo i s vaším partnerem, museli projít?

Já bych tady jenom chtěl podotknout, že jsem i po rozhodnutí Ústavního soudu počítal s tím, že celým procesem budu procházet sám, protože se jedná o individuální adopci. Na úřadě mi ale řekli, že budu procházet celým procesem společně s partnerem, protože žijeme ve společné domácnosti, tvoříme pár, žijeme v registrovaném partnerství a že to tak prostě je. To je běžný postup.

Pokud byste byl v manželství se ženou nebo pokud jste v registrovaném partnerství, tak to je stejné?

Ano. Jde o to, že pokud jde o individuálního žadatele, který žije s někým ve společné domácnosti, sociální pracovnice pak posuzují oba dva partnery.

Kromě pohovoru, jaké jsou další technické záležitosti, čím musí ať už jednotlivec nebo pár projít, když chce adoptovat dítě?

Po vstupním pohovoru musí člověk ještě napsat motivační dopis, proč se vlastně pro adopci rozhodl. Pak přichází na řadu 48hodinový povinný přípravný kurz, který musí absolvovat každý žadatel o adopci nebo pěstounskou péči. Problém byl ten, že v době, kdy jsme měli do kurzu vstoupit, byly všechny obsazené, takže jsme měli čekat přibližně půl roku na další termín, který se nám kryl s naší dovolenou. Institut náhradní rodinné péče Natama naštěstí vypsal intenzivní kurz. Normálně kurz trvá přibližně půl roku a je jeden den v měsíci. Dohromady to dělá 48 hodin. My jsme se ale dostali do Natamy, kde připravili intenzivní týdenní kurz.

„ Pokud jsem žadatel o adopci a chci dát domov, lásku, bezpečí opuštěnému dítěti, tak vím, že dítě je v ústavu a biologické rodiče sice má, jsou ale nefunkční. “

To už jste absolvovali?

To jsme absolvovali v říjnu. Vše jsme tak absolvovali takhle rychle a musím poděkovat Natamě. Jsou to opravdu odborníci a mám obrovskou radost, že jim vůbec nezáleží na tom, jakou má člověk sexuální orientaci.

Všechny formální náležitosti už máte splněny. Teď už se jen těšíte na adopci miminka?

Chybí nám ještě návštěva magistrátu. 16. ledna nám v Natamě řekli výsledky všech psychologických testů a různých pohovorů, čímž jsme všechno splnili, až na návštěvu magistrátu. To jsme před dovolenou nestihli. Čekáme teď tedy na poslední schůzku, která by už neměla nic změnit.

Už jsme naznačili, že jakmile budete adoptovat dítě, tak budete rodičem vy, ale váš partner nikoli, protože zatím podle platné legislativy je to tak, že partner v registrovaném partnerství si nemůže takzvaně přiosvojit dítě svého homosexuálního partnera.

Gayové s adoptovaným dítětem - homosexuální adopce - stejnopohlavní rodina | Foto: tiskový servis platformy PROUD

Přesně, je to tak. Trošku mě zaráží a docela i unavuje, a i v PROUDu nás to všechny unavuje, že neustále musíme bojovat za něco, co je vlastně právně platné ve více než 35 zemích světa a ve více než 15 zemích v Evropě.

Takže to platí v jiných zemích, nemusí znamenat nutně, že to musí platit i v České republice.

Určitě, ale my se tímto řadíme k zemím, jako je Rusko anebo některé státy v Africe, kde to nemají.

A co to pro vás prakticky znamená?

Pro nás dva to znamená, že můj partner nebude mít žádná práva ani povinnosti k našemu nebo vlastně k mému potomkovi, protože se jedná o individuální adopci a znamená to, že bude pro celý systém nikdo. Nebude zapsaný v rodném listě, bude muset u lékaře vysvětlovat, kdo je, nebo kdybychom se náhodou třeba rozešli, nebudu s ním mít žádný právní vztah.

Nejdou všechny tyto černé krizové scénáře vyřešit nebo ošetřit jinak?

Samozřejmě určitě ošetřit jdou, ale je to velice složité pro nás jako gaye a lesby. Společnost a teď hlavně poslanci, na kterých to závisí, nám vlastně sdělují: „Jste pro nás občané druhé kategorie, my nepotřebujeme řešit vaši rodinnou situaci." Takže nás nechávají v takovém bezpráví, ve vakuu a upřímně nás to uráží a nechápeme, proč by naše děti neměly mít stejná práva jako děti vyrůstající v jiných heterosexuálních vztazích.

„ Zarazila mě hlavně jedna věc, všechny velice negativní příspěvky pocházely od věřících osob. Byl jsem překvapen, jak moc byly plné nenávisti. “

Novela zákona, která by toto měla měnit, už třetím rokem leží v Poslanecké sněmovně. Proč se to podle vašeho názoru stále nedaří prosadit?

Před rozhodnutím Ústavního soudu v tom červnu 2016 jsme si mysleli, že to je obecně o tom, že lidé se bojí, že přiosvojení umožní adopce dětí z ústavů, protože ta problematika je docela kontroverzní. Mysleli jsme si, že se lidé nebo poslanci bojí toho, aby to nebyl první krok k adopci z ústavu, ale po rozhodnutí Ústavního soudu, kdy adopce z ústavů povolil, vůbec netušíme, čím to bude.

Je v tom právní rozpor, že teď podle Ústavního soudu můžete jako jednotlivec, byť v registrovaném partnerství, adoptovat dítě, ale váš partner si ho nemůže takzvaně přiosvojit a nemít k němu práva i povinnosti?

Dává nás to do situace občanů druhé kategorie.

Není to přece jenom ale věc i společenská a to, že společnost možná ještě na tento krok není připravena? Protože podle loňského průzkumu agentury Median, který ukazuje, že lidé jsou stále více tolerantní a otevřenější k homosexuálním párům. Na otázku, jestli lidé souhlasí s tím, aby homosexuální páry mohly v Česku adoptovat děti, splní-li všechny náležitosti jako heterosexuální páry, ale rozhodně souhlasilo 22 procent, spíše souhlasilo 26 procent a 48 procent respondentů uvedlo zápornou odpověď. Čili společnost je v této otázce rozdělená.

Já tomu rozumím, určitě to chápu. Chtěl bych říct, že poslední výzkum CVVM, Centra pro výzkum veřejného mínění, z června 2016 zase uvádí, že 62 procent dotazovaných je pro přiosvojení. To bylo dáno tím, že výzkum proběhl ještě před rozhodnutím Ústavního soudu, což je vlastně velice důležitý fakt a já chápu, že česká společnost může mít s rodičovstvím gayů a leseb problém, konkrétně s adopcí dětí z ústavů, ale já se chci zeptat, co je na tom špatného, pokud někdo chce dát naději na lepší život někomu, kdo je opuštěný a týraný?

Neohrožují podle vašeho názoru tyto adopce model tradiční rodiny?

Tradiční rodina... Ne, vlastně tomu pojmu nerozumím.

Muž a žena.

Ze své zkušenosti vím, že rodinné modely jsou velmi různé a že většina dětí nevyrůstá v rodinách typu 'muž a žena', ale vychovává je třeba jenom maminka nebo maminka a babička.

Osvojení partnerova dítěte staví registrované partnerství na roveň manželství, tvrdí Langšádlová

Číst článek

Ale pořád tam toho biologického otce mají.

Biologického otce možná mají, ale je nefunkční například. Pokud jsem žadatel o adopci a chci dát domov, lásku, bezpečí opuštěnému dítěti, tak vím, že to dítě je teď v ústavu a biologické rodiče sice má, ale jsou nefunkční.

Není to tak, že homosexuální komunita chce stále více a více práv? Protože o tom před časem mluvil například poslanec za ODS Marek Benda, když řekl Hospodářským novinám: „Před deseti lety představitelé homosexuální komunity slibovali, že adopce v žádném případě chtít nebudou." Neposouvají se i nároky a požadavky homosexuální komunity?

Na to se velice často upozorňuje, že jsme prosazovali registrované partnerství bez možnosti dalších adopcí. Já můžu za sebe říct, že před deseti lety jsem vůbec nebyl žádný aktivista, vůbec jsem sám o sobě skoro ani nevěděl, že jsem gay. Procházel jsem coming outem, takže mě se tohle téma netýká. Za druhé chci říct, že prosazování registrovaného partnerství byl velice složitý a dlouhý proces, a pokud tehdejší aktivisté chtěli, aby to prošlo, možná museli přistoupit na paragraf 13 odstavce 2 zákona, který teď Ústavní soud jako vyloženě diskriminační vyškrtl. V tom nevidím žádný problém. Chceme také prožít plnohodnotný život. Nevidím žádný důvod nebo problém v tom, že chceme stejná práva, jako mají ostatní.

Když jste homosexuální orientace v České republice v roce 2017, nemůžete žít plnohodnotný život?

Nemůžu žít plnohodnotný život, nebo nemohl jsem žít plnohodnotný život do rozhodnutí Ústavního soudu, protože rodičovství je věc daná a s tou člověk nic nenadělá. I gayové a lesby měli, mají a budou mít děti a společnost si na to musí zvyknout. Jediný problémy vidím ve společnosti, protože existuje řada výzkumů i předních českých odborníků a odbornic, které stejnopohlavní rodičovství podporují a nevidí v něm problém.

Když mluvíte o tom, že společnost si musí zvyknout, jak hodnotíte úroveň debaty o homosexuálních právech v české společnosti v roce 2017? Je dostatečně věcná, racionální, rozumná, logická, vyargumentovaná?

Já bych chtěl poznamenat, že gayové a lesby nechtějí nic navíc, nechtějí být nějací privilegovaní občané. Chtějí jenom stejné věci, jako mají ostatní, a debatu. Existuje tady spousta extremistů a extremistických názorů, nebudu tady jmenovat jména.

Ti byli a budou vždycky.

Ti byli vždycky, každopádně my víme, že česká společnost je pro, což dokazují i poslední výzkumy CVVM a pro jsou i odborníci. Takže s tím problém nemáme.

Vy myslíte pro adopci dětí nebo pro větší práva homosexuálních párů?

Pro adopce a pro přiosvojení. Problémy s právy LGBT komunity vidíme hlavně v právech týkajících se rodičovství.

Adoptovat dítě homosexuálního partnera? Dienstbierův návrh projedná vláda

Číst článek

Jsou ještě nějaké další oblasti, kde se jako homosexuální páry cítíte být diskriminovaní, občany druhé kategorie nebo kde prostě máte nedostatečná práva?

V zásadě jsme rádi za institut registrovaného partnerství, ale nepovažujeme ho za plnohodnotný svazek. Chtěli bychom manželství. Pocitově cítíme, že jsme opět dáni na nějakou druhou kolej, protože registrované partnerství a manželství není vůbec to samé. Je tam spousta rozdílů.

V čem jsou ty největší překážky?

Jedná se o vdovský důchod, pak například majetkové věci, společné zdanění manželů, pak rodičovské věci, o kterých jsem mluvil. Ty jsou pro nás momentálně nejdůležitější a je to prostě takový paskvil.

Podle zmíněného průzkumu Medianu, který vznikl pro Český rozhlas loni v létě, jsou pro uzavření manželství homosexuálních párů více než dvě třetiny občanů České republiky. Myslíte si, že tedy nastal čas v Česku pro to, aby homosexuálové mohli uzavírat manželství?

Lesby s adoptovaným dítětem - homosexuální adopce - stejnopohlavní rodina | Foto: tiskový servis platformy PROUD

Já bych to asi vzal postupně, protože bych chtěl upozornit na to, že registrované partnerství tady máme deset let a debata o něm byla velice dlouhá. Těch deset let se vlastně vůbec nic nedělo s právy LGBT komunity. Až po deseti letech Ústavní soud rozhodl o možnosti adopce, což jsme brali jako velký další krok. K manželství bych chtěl poznamenat, že doufáme, že k tomu taky jednou dospějeme, že ho prosadíme, ale teď chceme prioritně prosadit přiosvojení.

Je podle vás reálné prosadit manželství homosexuálních párů?

Reálné to určitě je, ale bude to chtít víc času, protože teď už s ohledem k Ústavnímu soudu vidíme, že společnost si musí postupně zvykat. K naší adopci s partnerem jsme dostali obrovské množství pozitivních ohlasů od lidí, kteří nás znají, kteří vědí, jak žijeme. Žijeme úplně obyčejný život jako ostatní dvojice. Dostali jsme ale také dost negativních ohlasů, a to právě úplně od cizích lidí, kteří si nás představují jako nějaké zrůdy, které by byly dokonce schopny tomu malému miminku ublížit.

Pořád se tedy setkáváte i s předsudky?

Přesně tak a těch negativních reakcí bylo teď po posledním článku na iDnes.cz docela dost.

Čekal jste to?

Popravdě, čekal jsem, že lidi budou komentovat na webu nebo na Facebooku články, ale že budou psát přímo mně e-maily, to jsem nečekal. Zarazila mě ale hlavně jedna věc, všechny velice negativní příspěvky pocházely od věřících osob. Byl jsem překvapen, jak moc byly plné nenávisti.

Předpokládám, že se teď budete pozorně upínat k tomu, jak dopadne probíhající schůze Poslanecké sněmovny, která má na pořadu právě novelu zákona o registrovaném partnerství. Ta by měla změnit přiosvojení. Ve sněmovně leží jak poslanecký návrh, tak vládní návrh, který řeší de facto to samé. Je vám v podstatě jedno, který z návrhů projde?

Doufali jsme nebo takhle by to mělo být, že vládní návrh by měl mít prioritu ke schvalování a vládní návrh byl vlastně vládou posvěcen v říjnu 2016, ale od té doby se zase nic nestalo a poslankyně Radka Maxová, která se vždycky snaží novelu zařadit jako pevný bod jednání ve sněmovně, je neúspěšná. V úterý se o to pokusila opět, moc jí za to děkujeme. Opět byla neúspěšná a my už ztrácíme naději, že se během tohoto volebního období novela stačí projednat a schválit.

Když komunikujete s poslanci a snažíte se je přesvědčit, jak reagují?

Jsme překvapeni z reakcí ČSSD, která by nás vlastně měla podporovat, nebo spíš tu rodinnou politiku, protože se zasadili o to, aby prošlo registrované partnerství. Doufali jsme, že nás ČSSD podpoří. Sociální demokracie je rozpolcená, a pokud by se sjednotila a podpořila vládní návrh, myslím, že by ke schválení novely určitě došlo, protože nás podporují i strany jako ANO, KSČM, Úsvit a proti vlastně vystupuje dlouhodobě KDU-ČSL, což je pochopitelné a TOP 09 a ODS.

Rozhovor vznikl pro pořad Interview Plus.

Michael Rozsypal Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme