Volby v Nizozemsku: souboj pravicového liberála Rutteho a odpůrce muslimů Wilderse
Už v polovině března půjdou Nizozemci k volbám. I když budou vybírat z více než 20 stran, šanci na vítězství mají podle průzkumů jen dvě – pravicoví liberálové premiéra Marka Rutteho a odpůrci muslimů a Evropské unie Geerta Wilderse.
Nad nábřežím v centru Haagu poletují rackové a skřehotavými zvuky se dožadují od kolemjdoucích něčeho dobrého. Občas některý zaletí na druhou stranu jezera, kde stojí komplex historických budov parlamentu. Na jeho konci se krčí malá osmiboká věžička. Kdo se do ní nastěhuje, o to se v nadcházejících volbách hraje především. V nenápadné cihlové věži totiž úřaduje nizozemský premiér.
Nizozemci budou kvůli obavám z hackerů vyhodnocovat volby ručně
Číst článek
„V tuhle chvíli k tomu má blíž Rutte, jehož liberálové mají mnohem větší šanci sestavit koalici. S Wildersem nechce vládnout nikdo, až na některé malé strany. Jeho šance dohodnout se s někým na společných tématech a vytvořit většinovou koalici je tak podle současných průzkumů minimální,“ řekl politolog Bernard Steunenberg z Leidenské univerzity.
Wilders a Rutte teď sice stojí na opačné straně volební barikády, původně ale začínali jako spolustraníci. Geert Wilders byl roky členem a poslancem za Lidovou stranu pro svobodu a demokracii, kterou dnes vede Rutte. Ještě v roce 2003 je oba zachytil televizní dokument při přátelském posezení v kavárně nad kávou a zákuskem.
Wilders jako stoupající hvězda liberálů mluvil o obrovském potenciálu tehdy menší koaliční strany. O rok později z ní ale kvůli odlišným názorům na Turecko a islám odešel a založil vlastní Stranu pro svobodu. Ta na sebe upozorňuje hlavně ostrou rétorikou proti muslimům a požadavky na zákaz koránu nebo zavření mešit.
„Velmi tvrdě se také staví proti přistěhovalcům, a to zejména proti přistěhovalcům z muslimských zemí. Je silně protievropská a proti evropské integraci. V socioekonomických otázkách je naopak mnohem více levicová. Nejpřesnější charakteristika Wildersovy strany je podle mě populistická, radikálně-pravicová strana,“ doplnil přední odborník na nizozemskou politickou scénu Joop van Holsteijn.
O to více překvapilo, když po volbách v roce 2010 Rutte vytvořil menšinový kabinet s podporou právě Wilderse. Novopečený premiér věřil, že jeho bývalý kolega své vystupování zmírní. Po dvou letech ale toto manželství z rozumu skončilo.
V následné předvolební kampani se oba do sebe v televizní debatě už ostře pustili kvůli rozdílným pohledům na Evropskou unii. „Možnost, že půjdu do koalice s Wildersem, se rovná nule,“ zdůraznil Rutte před letošními volbami. Podobně se vyjádřily i ostatní tradiční strany.
Wilders ale doufá, že po hlasování se situace změní. „Myslím, že ostatní strany na svůj slib nespolupracovat s námi zapomenou. Nemůžete po demokratických volbách ignorovat dva a půl milionu voličů. To by bylo nerozumné a vyvolalo by to lidovou vzpouru,“ řekl Wilders. Šance, že jeho strana bude mít po 15. březnu nejvíc poslanců v dolní komoře parlamentu, jsou. Průzkumy ale ukazují, že šance obou rivalů jsou velmi vyrovnané.
