Jídlo v Koreji? Pálivé a moc neexperimentujeme, říkají čeští biatlonisté
K profesi sportovce patří také správná strava. Čeští biatlonisté v jihokorejském Pchjongčchangu zatím spíš poznávají místní speciality. Na některé z nich si ale vůbec netroufají, a pokud nejste příznivci pálivých jídel, měli byste v dějišti příštích zimních olympijských her problémy.
V hotelové jídelně je téměř plno. Stravují se zde skoro všichni účastníci Světového poháru, kteří teď sledují především hlučný český stůl. U něj se totiž oslavuje. Konkrétně narozeniny asistenta trenéra Jiřího Holubce.
Biatlonisté se ale pochopitelně přišli do jídelny především najíst a doplnit energii. Osm tisíc kilometrů od domova je stravování přeci jen jiné. Tomáš Krupčík už mlsně pokukuje po jídle. „Dám si rýži a k ní nějakou specialitu. Nic jiného se tady jíst v podstatě nedá,“ říká český reprezentant.
Hned ale dodává: „I když dnes byly k obědu nějaké knedlíčky a byly super. Lidi se většinou krotí a nezkouší neznámá jídla. Já s tím problém nemám.“
Co ale Krupčík nevyzkoušel, byly hůlky. Tentokrát se nejednalo o lyžařské, ale dřevěné. K jídlu. „Do toho bych se ani nepouštěl. Používám normálně vidličku a nůž,“ směje se.
Jídelní stoly v pátek nabízely samozřejmě rýži, ale také masovou směs nebo závitky. „Já měl tradiční korejské špagety s boloňskou omáčkou,“ vtipkoval Michal Šlesingr. „Jím dost očima, takže se občas něco bojím na talíř naložit.“
Adam Václavík neváhal v Koreji vyzkoušet tradiční místní jídlo, tedy kimči. Naložil si plný talíř a po ochutnání zjistil, že je pálivé jako čert. „Je z fermentované zeleniny a zalité čili omáčkou. Člověk se trochu zakaboní, když ochutná,“ přiznal český biatlonista.
S pálivějšími jídly nemá problém ani Šlesingr, který měl oheň v hrdle při pátečním jídle. Zkusil totiž fazolky. „Byly tak ostré, že jsem nedojedl. Tohle bylo moc,“ říkal.
