Basketbalista Satoranský: Musím být hodně trpělivý a využívat každou chvíli na hřišti
Český basketbalista Tomáš Satoranský tráví v klubu Washington Wizard první sezonu. Zatím si tedy buduje pozici v týmu a snaží se využít každé situace, aby ukázal, co dokáže. Přiznává, že nová pozice je pro něj někdy psychicky náročná. Co se jiné kultury týče, někdy mu chybí klidnější režim, na který byl zvyklý ve Španělsku.
Vnímáte v NBA více ten lidský, nebo herní rozměr?
Co prožívám nejvíc je herní rozměr, což je v tom, že třeba nehraju na své pozici, kde jsem hrával. Samozřejmě moje role je úplně jiná než v Evropě, což je logické. Přišel jsem do týmu, kde máme dva all star hráče. Musím být hodně trpělivý a využívat každou chvíli na hřišti, co mám. Přeci jenom v Barceloně jsem hrával třicet minut na zápas. Myslím si, že i tím se učím, že tu pozici mám jinou a buduju si jí. Snažím se, aby mi to spíš dalo pozitivní věci, než něco vzalo. Někdy je to ale těžké na psychiku a nováček musí být trpělivý.
Máte nějaké fígle na to, jak se tlaku ubránit a ovládat ho?
Moc ne, protože já zrovna patřím mezi lidi, kteří o tom hodně přemýšlí. Nechci říkat, že se nějak s tlakem vyrovnávám skvěle, protože mi vždycky záleží na tom, abych hrál dobře, a někdy jsem frustrovaný, když se mi zápas nepodaří. Člověk jde dál a někdy hráči NBA pomáhá to, že se tady hraje tolik zápasů, že další den máte možnost to napravit. Takže to vražedné tempo někdy pomáhá.
Jak moc pomáhají kolegové z týmu?
Hodně mi pomáhá Marcin Gortat, který je z Polska. Hodně spolu komunikujeme, už je tady desátým rokem, takže o je obrovská pomoc už od začátku. Ten mě právě vždycky uklidňuje, když se mi třba nevydaří zápas, protože v té situaci byl také. Teď přibyl Bojan Bogdanovič a s ním o takových věcech také mluvíme a je samozřejmé, že Evropani drží spolu.
Je to pro vás velký rozdíl usídlit se ve Spojených státech oproti Evropě?
Pro mě je to hodně jiné, protože jsem přišel ze Španělska, kde jsou lidi hodně jiný. Prostě jižanská a americká kultura je něco úplně jiného. Lidé jsou tam klidnější, žijí v klidnějším rytmu. Tady se neskutečně maká, ale všechno je ve strašně rychlém sledu. Například v jídlu. Já jsem byl zvyklý jíst dlouho a odpočívat u toho. Tady se lidé snaží najíst co nejrychleji, aby se mohli vrátit do práce. Trochu mi Španělé v něčem chybí, ale Washington je vcelku mezinárodní město.
