Asi každý z nás si po úspěchu Lukáše Krpálka na olympijských hrách dokáže představit, jak to vypadá, když se na tatami perou dva judisté. Co se ale stane, když se najednou utkají na žíněnce více než dvě stovky borců v kimonech, to si dovede představit jen málokdo.

Tento článek je více než rok starý.

9:15 10. března 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jindy se po nymburské hale prohánějí basketbalisté, teď je na palubovce rozložena obrovská žíněnka, na které se nachází přes dvě stě judistů z celého světa. V rámci soustředění se perou v takzvaných randomech.

Tyto zápasy přitom nekončí povedeným chvatem, ale až gongem po vypršení pětiminutového limitu.

Soupeři se poté ukloní, podají si ruce a většina z nich si jde odpočinout. To ovšem není případ Lukáše Krpálka, ke kterému okamžitě přibíhá jiný protivník a ukloněním ho vyzývá na další souboj. A tak se to opakuje například osmkrát – jako by Krpálkova zlatá jmenovka na kimonu, kterou mohou nosit jen olympijští vítězové, soupeře doslova vábila.

„Zlatý nápis na zádech jsem si nechtěl brát, ale tím, že jsem měl všechna nová kimona takto našitá a ta stará mi už nejsou, tak mi nic jiného nezbylo. Je to pro ostatní velký magnet. Když vejdu do haly, tak mám skoro hned zamluvených prvních pět zápasů. Se mnou se chce prát každý,“ říká Lukáš Krpálek při jediné přestávce v rámci hodinového tréninku.

„Cítím se hodně špatně. Jsem unavený, protože na mě všechny ty odtrénované kempy dolehly. Se všemi se tady hrozně trápím,“ přiznává český judista, který však moc dobře ví, že mu právě tato dřina vloni pomohla k zisku olympijského zlata.

Petr Kadeřábek, Jakub Knoll Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít