Fronty i v bistru, alkohol jen na řidičák, obrovské porce a spropitné, které vyprázdní kapsu

11. březen 2017
Glosa Pavla Maurera

Na mnoha místech v Severní Americe vás zaskočí obří porce jídla. Někdy se to skutečně nedá sníst! No a k nim vám také servírují povinné gigaspropitné. To víte, někdo to plýtvání přece nakonec zaplatit musí.

Na účtence máte předtištěno, zda k vaší útratě ještě přidáte 18, nebo 20 nebo dokonce 22 procent spropitného. Číšníci se vás zeptají, jak vám chutnalo, ale i když nejste spokojeni, stejně to spropitné musíte odevzdat.

V některých městech, 10 % spropitné znamená, že se vás personál přijde osobně zeptat, s čím jste nebyli spokojeni, že dáváte jen deset procent? Spropitné 15 % je signálem, že vše ušlo, a částka kolem 20 % vyjadřuje naprostou spokojenost. Dávat spropitné je v Americe v podstatě povinností hosta, stejně jako v Česku.

Dalším specifickým rysem je, že jsou prakticky všude v restauracích fronty na stůl. Je to velká země a evidentně mají všichni pořád hlad. Ať je to drahý restaurant či obyčejný bufet, je celkem běžné, že musíte mít rezervaci, nebo počítat s tím, že budete v předsálí čekat na místo.

Čtěte také

No a to největší ponížení nastává, když si chcete objednat třeba pivo nebo víno. Při prodeji alkoholu totiž v této svobodné zemi musíte ukázat občanku nebo pas. Zvláště pak v některých městech Spojených států vás prověřují s takovou důsledností, že je úplně fuk, jestli máte bílé vousy a hůlku. Musíte dokázat, že je vám nad 21 let a můžete si koupit alkoholický nápoj.

Samozřejmě. Je to bezesporu velmi účinné opatření, které zmírnilo alkoholismus mladistvých, kriminalitu, hluk a násilnosti. To je bez diskuse. Američané, ovšem ve své, někdy až přehnané důslednosti, tohoto zákona rádi zneužívají, aby vás dostali do gastronomického i psychického záklonu. A to se mi nelíbí!

Čekat v restauraci frontu na stůl, ukazovat občanku při každém nápoji a nakonec zaplatit dvacetiprocentní povinné spropitné za přehnanou porci jídla, kterou nemohu spořádat, to není můj šálek kávy. Myslím, že v Evropě to máme zařízeno přece jen trochu lépe. Zvláště v té střední.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio