Chorvat, Slovinec, Bulhar, Polák. Můžete je studovat na pardubické univerzitě

Nabízí hned dva bakalářské studijní obory, kterými jsou Historicko-literární studia a Slavistická studia zemí Evropské unie. „Literární kultura se zaměřuje vysloveně na literaturu, tvůrčí psaní, dějiny literatury. Slavistika je rozdělená na čtyři moduly, a to chorvatský, slovinský, polský a bulharský. Občas se objeví i nějaký student ze zahraničí, ale spíš naturalizovaný. Většinou jde o lidi, kteří se do Česka přistěhovali ještě v dětství,“ říká Michal Téra.

Typický zájemce neexistuje

K tomuto typu studia se hlásí lidé, kteří mají vztah k literatuře, k jazykům. „Na humanitních oborech bývá velmi časté, že se studenti hlásí a ještě pořádně nevědí, co budou chtít dělat. Teprve se během studia profilují. Zájemce hodně přitahuje třeba jednosemestrální stáž v zemi toho studovaného jazyka. Dá se vycestovat, navázat nové kontakty a poznat věci, o kterých moc nevíme.“

Kdo studuje, seznamuje se s danou zemí, tedy s jazykem, literaturou, dějinami, praktickými znalostmi o dané oblasti. Absolvent pak může pracovat v turistickém ruchu i třeba v nějaké firmě anebo jako vědec.

Dá se naučit psát?

Michal Téra se o slovanskou oblast dost zajímá. Orientuje se na raný středověk a na texty, které vznikaly v té době. Ale má i vlastní tvorbu v podobě poezie. „Některé věci se v mém díle dají pochopit velice rychle a hned, pro pochopení jiných musíte znát záležitosti z náboženské nebo biblické oblasti, což na druhou stranu pro poezii někdy není až tak důležité. Jde spíš o to, jakým stylem člověk vnímá jazyk a které konkrétní slovo ho osloví.“

Při psaní se člověk může naučit řemeslo, ale nenaučí se inspiraci nebo talent. „Člověk je musí hledat tím, že se sám intenzivně ponoří do literatury anebo do nějakého jiného druhu umění. Tam nachází inspirační zdroje. Když zjistí, že má co říct, tak se potom tvůrčí psaní naučit dá. Nemůžete vymodelovat umělce na povel.“

Že by psal, Michala Téru napadlo během gymnaziálních studií. Tehdy se začal věnovat své první vlastní tvorbě. „Inspirovala mě symbolistická poezie. Na střední škole mě nejvíc oslovil Otokar Březina. Texty, co jsem psal na gymnáziu, se nedají publikovat nikdy a nikde. Ještě je mám schované jako nostalgické vzpomínky a ne jako něco, co by ještě měl číst někdo jiný,“ usmívá se.