Jak naučit děti jíst ovoce a zeleninu? Ať pěstují na zahrádce vlastní, doporučuje Pavel Maurer
Práce na zahrádce, v sadu nebo pouhý pobyt v přírodě může mít na člověka blahodárný vliv. Díky tomu také roste zájem o chataření, chalupaření nebo i sdílení společných zahrad.
Myslím, že se nejspíš všichni shodneme, že pobyt v přírodě nám dělá dobře. Když jsme obklopeni ovocnými stromy, lesem, keři, květinami, záhony, prostě veškerou florou, odbourává to stres a pocity úzkosti.
Jsme klidnější, vyrovnanější a šťastnější. Mě samozřejmě nejvíc zajímá práce na zahradě, v sadu nebo na poli, která je spojena s produkcí plodin, jež nakonec zužitkujeme na našem talíři. Že nás tato činnost navíc psychicky uvolní, to je, myslím, každému, zvláště pak městskému člověku, naprosto jasné. I proto, podle posledních výzkumů, opět vzrůstá zájem o chalupaření, chataření, dokonce i sdílení společných zahrad.
Zahradní terapie se často používá nejen u lidí s duševními poruchami, ve věznicích, různých ústavech, domovech pro seniory, ale jako prevence pro kohokoli. Vůně borovicové šišky, zralého jablka či čerstvé petrželky potěší tělo i ducha.
O to radostněji jsem nedávno zaznamenal, že program jménem Skutečně zdravá škola vyzývá k obnově školních zahrad. Cílem akce je umožnit prarodičům a rodičům sdílet svoje zkušenosti a dovednosti s žáky, se svými potomky a zároveň pomoci školám znovu oživit a obnovit školní zahrady.
Pamatuji si, že když jsem jako kluk měl ve škole předmět tehdy zvaný pozemky, byla to pro mě hlavně příležitost vypadnout ze školních lavic, protáhnout tělo a vymýšlet nejrůznější alotria. Takže učitelka nás musela prohánět někdy i s hráběmi.
Ale rozhodně jsem si přitom navždy zapamatoval, jak zrýt záhon, jak jednotit ředkvičky a jak vypadá mandelinka bramborová. Na gymplu jsem se pak naučil na povinných brigádách trhat chmel a na vysoké dokonce šlapat zelí v bílých holinách.
Zákonitosti přírody objeví na zahrádce
Odborníci říkají, že neexistuje lepší způsob, jak naučit děti jíst ovoce a zeleninu, než jim poskytnout příležitost vypěstovat si svoji vlastní. Myslím, že děti by měly vědět, jak roste salát, ale i to, že jej také může sežrat nějaký slimák.
Na zahradě žáci totiž objevují zákonitosti přírody, a hlavně mohou zažít ten neopakovatelný pocit, že když něco zasadíme a pak se staráme, můžeme po čase i sklízet. A tak je to v našem životě, řekl bych, úplně se vším!