Čína se rozhodla bojovat s nedostatkem „milosrdných samaritánů“

A v živé paměti je dosud případ skandální netečnosti vůči dvouleté Wang Jüe z Fo-šanu, kterou v roce 2011 srazilo auto a další ji přejelo. Ze záběrů bezpečnostních kamer pak vyšlo najevo, že zakrvácenou dívenku minulo 18 lidí, kteří se nenamáhali ani přivolat pomoc. Zvedl ji až popelář, ale krátce nato svým zraněním podlehla. „Je třeba čelit naší vlastní tvrdosti a probodnout ji dýkou svědomí,“ řekl tehdy komunistický předák provincie Kuang-tung, kde se tragédie odehrála.

Strach z policie

Přesto podle Timesů nadále většina Číňanů odmítá s lidmi v nesnázích cokoli dělat. Důvodem ale není ani tak necitelnost, jako spíš obavy spojené s popotahováním na policii. Lidé se také bojí, že je někdo falešně nařkne z podílu na provinění nebo že po nich případně bude vymáhat odškodné. „Existuje dostatek záznamů o tom, jak ´milosrdní samaritáni´ na svou ochotu doplatili,“ píší Timesy. Jak se zdá, během posledních deseti let se obyvatelé Číny utvrdili v tom, že pomáhat neznámým lidem se opravdu nevyplácí.

V roce 2007 musel nejmenovaný student zaplatit pokutu v přepočtu 150 tisíc korun ženě, které po pádu pomohl, a ještě ji odvezl do nemocnice. Soudce dospěl k závěru, že svým velkorysým jednáním nepochybně zakrýval špatné svědomí a že byl tudíž viníkem nehody. Se zlou se před čtyřmi lety potázali také dva chlapci, kteří neúspěšně zachraňovali dvě tonoucí dívky. Nakonec museli platit rodinám odškodné.

Pojišťovny motivují

„Ve společnosti, kde chybí základní důvěra ve spoluobčany, se v prostředí divokého kapitalismu tento trend ještě umocnil,“ píší Timesy. Sobectví ale možná nebude jediným vysvětlením. Prokomunistický spisovatel Lu Sün už před osmdesáti lety psal o neochotě Číňanů pomáhat druhým na ulici.

Logo|foto:Český rozhlas

V posledních letech proto pětice měst - Šen-čen, Šanghaj, Peking, Chang-čou a Ču-chaj - zavedla takzvaný „samaritánský zákon“, který povzbuzuje lidi k pomoci druhým a přinejmenším chrání ty, kdo se o ni pokusí. O totéž se snaží některé velké čínské pojišťovny.

Ostatně v případě oné ženy ze Šanghaje, které nikdo nepomohl na přechodu, bylo nakonec všechno jinak. Lidé ji ignorovali, protože viděli, že se už o pomoc pokusili jiní. Tamní metař jí dokonce nabídl chleba a vodu, ale ona odmítla. Postupně přijely tři sanitky, protože telefonující lidé si nevšimli předchozích dvou, které už odjely. Osmdesátileté ženě přitom nebylo vůbec nic. „Byla to aktivistka a zranění jenom předstírala, aby mohla propagovat petici proti nespravedlnosti,“ uzavírá britský deník The Times.