Chytré dítě si nesmí zvyknout, že má ve všem pravdu. Odstrašující případy najdete v politice

V případě nadaných dětí Václav Fořtík není příliš nakloněný domácí výuce. Rodiče v nich prý sice můžou rozvíjet talent, na druhou stranu se ale z jejich potomků můžou stát asociální jedinci.

Mít dojem, že jsou ostatní hloupí

„Strašně důležitá je ta socializace. Dítě musí získat reálnou představu o životě a nesmí mít dojem, že ostatní jsou hloupí. Jinak bude ve společnosti narážet na nepochopení.“ Nejhorší podle Fořtíka je, když si nadané dítě zvykne, že má pořád pravdu.

„Nechci konkretizovat, ale jsou jedinci našeho veřejného života, kteří nejspíš měli ve svém dospívání permanentně pravdu. Proto z nich vyrostli lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že ji mají pořád,“ usmívá se Fořtík. „Byli by jiní, kdyby ve svém dospívání narazili na stejně vyspělý intelekt, se kterým by mohli měřit síly.“

Do které kategorie patří to vaše?

Prakticky všichni rodiče jsou přesvědčeni o tom, že jejich dítě je génius. Ale děti se liší podle toho, jestli jsou šikovné, nadané nebo geniální. „Všichni spíš poptávají šikovné dítě, které má dobrou paměť a umí třeba všechna hlavní města,“ vysvětluje Fořtík.

„U průřezově nadaného dítěte je mnohem víc, než znalostní složka, vyvinutá schopnost hledání souvislostí.“ Podle Fořtíka české školství upřednostňuje právě ty šikovné děti (tzv. studijní typy) před těmi, které se chtějí bavit o jednom tématu, ale do hloubky. Ty jsou totiž „pastí“ na učitele.

Jistý pokrok

Trend je ale podle něj mírně pozitivní. „Když je takové dítě tzv. odchycené, tak škole to umožňuje přizpůsobit mu výuku. Před lety byla situace mnohem horší,“ připomíná dobu, kdy byly nadané děti pokládány za rušivý element.

Václav Fořtík|foto: Adam Kebrt