V zajišťování výnosů z trestné činnosti patříme k evropské špičce. Byť jde jen o 10 procent, hodnotí odborník

Před pár týdny Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů zveřejnilo informace o tzv. „Globální pračce", která podle jejich zjištění vyvedla z Ruska pomocí 500 lidí, stovek firem i desítek bank v letech 2010-2014 minimálně 25 miliard dolarů.

Část peněz šla i přes české banky, proběhlo tak 175 plateb v celkové hodnotě 40 milionů dolarů. Finančně analytický útvar Ministerstva financí potvrdil, že banky transakce nahlásily jako nestandardní, ale Útvar neměl důvod je zablokovat.

Globální pračka
Každý, kdo potřeboval vyvést peníze, si zaregistroval tři skořápkové společnosti, dvě ve Velké Británii a jednu v Rusku, přičemž jednatel musel být občan Moldavska. Britská firma A uzavřela smlouvu o půjčce s britskou společností B, přičemž ruská společnost za úvěr ručila. Ve smlouvě byla také tučná pokuta za nesplácení.
Následně se firma A obrátila na moldavský soud, který přirozeně vydal příkaz o výplatě dlužné částky spolu s pokutou. Peníze se pak přes desítky transakcí – zapojeny byly i české banky – vrátily k původnímu majiteli. Už vyprané.

S podezřením se obraťte na stát

„Je skvělá zpráva, že to naše banky dokázaly detekovat. K zablokování transakce je ale třeba, aby bylo podáno trestní oznámení. Útvar by proto musel mít dostatek důkazů, které v tomto případě zřejmě chyběly,“ říká odborník na praní špinavých peněz Kamil Kouba.

„Poznat podezřelé transakce je velmi těžké. V podstatě všem povinným osobám, které se musí řídit zákonem proti praní špinavých peněz, radím, aby se i při minimálním podezření obraceli na stát. Policie a finanční úřady k tomu mají lepší nástroje, Finanční analytický útvar může k získání informací využít mezinárodní sítě,“ přibližuje bývalý policista.

10 % není málo

Silnou stránkou České republiky je podle Kouby zajišťování výnosů z trestné činnosti: „V rámci trestního řízení policie a státní zástupci ročně zadokumentují škodu ve výši sto miliard korun a jsou schopni zajistit asi desetinu. To se může jevit jako málo, ale z celosvětového pohledu patříme k evropské špičce.“

Policie zadržela 10 lidí kvůli výrobě falešných dokladů pro cizince (ilustrační foto)|foto: Celní správa

Naopak slabší je to s oblastmi jako jsou veřejné zakázky, kde ročně jde o 500 miliard korun, registr smluv nebo financování politických stran. „Kladně hodnotím zákony jako ten o prokazování původu majetku. I když třeba mají spoustu mezer, je důležité, že se konečně objevily – společnost teď musí na politiky tlačit, aby je opravili.“

Banky neznají své klienty

U zákona proti praní špinavých peněz je podle Kouby problémem to, že je velmi subjektivní. „Záleží na posouzení daného zaměstnance, jestli podezřelou transakci nahlásí svému nadřízenému a zda se to následně dostane i k příslušným orgánům. Banky dnes staví AML na softwarovém zabezpečení, do kterého investují stovky milionů. A už se trochu zapomíná na odpovědnost lidského faktoru, který je v podstatě nejdůležitější.“

„Bankovnictví už bohužel není jako za první republiky. Banky chtějí co nejširší porftolio klientů, proti čemuž ale jde potřeba toho klienta znát, komunikovat s ním, vědět, jaké má úmysly. Pokud je ale ten zdroj transakcí znám jen formou nějakého dotazníku, tak je ta vypovídací hodnota velmi nízká,“ soudí Kouba.