„Co ti to zas přelezlo přes ledviny?“ U Čapků se nepěstovala něžnost, vzpomíná dcera Josefa Čapka Alena
Niterná poezie z koncentráku nebo obrázky nemoderních myslivců v době surrealismu. Takový byl Josef Čapek. Jedna z nevýznamnějších českých osobností 20. století, která ale často stojí ve stínu svého bratra Karla.
„U Čapků se nepěstovala něžnost, nebylo zvykem dávat své city okázale najevo. Když byl někdo mrzutý, tak se neptalo: Co se ti chudáčku stalo? Ale padl dotaz: Co ti to zas přelezlo přes ledviny? Nebyl ale myšlen nijak cynicky,“ popisuje dcera Josefa Čapka Alena.
Rozdílné povahy
„S Karlem byl Josef spojený celoživotně. Měli společné zájmy, milovali přírodu, spolu taky léta bydleli. V jedné dvojvile,“ říká historička Pavla Pečinková. Odděleně žili jen během studií: Josef studoval v Praze, Karel v Brně. Jaký byl mezi nimi největší rozdíl?
Podle Kristiny Váňové, ředitelky památníku obou bratrů, byl Karel extrovert a Josef introvert. „Byly to rozdílné povahy. Měli odlišné životní osudy. Tvořil každý jinak, ale podstatnou část života byli spolu a taky na sebe slyšeli.“ Josef maloval hluboké obrázky obyčejných lidí, ve kterých často najdete i vnitřní spojení s přírodou.
Dokázali zůstat sví
„Řemeslný talent ale umělce nedělá. Od základu ho dělá talent mravní. Na těchto dvou větách stála celá tvorba obou bratří,“ říká historička Pečinková. Morálka v umění, to je vnitřní svoboda a schopnost nepřizpůsobovat se dobovým trendům a požadavkům.
„V době, kdy Devětsil hlásal rudou hvězdu na každém kroku, si ponechali nálepku těch nemoderních. Josef klidně dál maloval ty své postavičky dětí a myslivců. Jako kdyby nevěděl, že tady máme nějaký surrealismus. Ale oba to dobře věděli, a taky měli opravdu velkou morální sílu.“
Dětské figurky pod nekonečným nebem
Josefova díla jsou podle historičky Pečinkové spojena s otázkou: Kdo jsme a kam jdeme? Do jeho kreseb se to promítalo jednoduchými, naivními kresbami, pod nekonečným nebem vidíte malinké dětské figurky, vždy ale symbolizují různé příměry.
A jeho texty? Na ně je třeba chvilka pro jejich pochopení… On sám ani nečetl cizí beletrii. Prostě proto, že se nerad díval lidem do ložnic. „Čítal nerománové knihy. Když psal své texty, vždy chvíli přecházel, pak cosi napsal a znovu začal přemýšlet a chodit. A nikdy nenechal nikoho nahlédnout do nehotové věci,“ vzpomína Josefova dcera Alena.
Niterná poezie z koncentráku
Život Josefa Čapka vyhasl v koncentračním táboře v Bergen-Belsenu v dubnu 1945. Asi podlehl tyfové epidemii. Zemřel snad jen10 dnů před osvobozením tábora. Po svém zatčení v září 1939 prošel několika koncentračními tábory. V písmomalířské dílně nacistů maloval rodokmeny členů SS.
„Taky tam psal opravdu niternou poezii a taky kreslil. Byly to malé črty, obrázky spoluvězňů, které ukrýval na nejrůznější papírky, které sehnal. Ty se pak různě opisovaly, dostaly se ven a po roce 1946 byly vydány knižně. Jednu z nich nazval Za bratrem Karlem,“ říká Váňová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
