Japonská vláda vrací do osnov dávný edikt hlásající vlastenectví i oddanost císaři

Minulý měsíc vydal japonský kabinet prohlášení, že jako učební materiál lze na školách používat Císařský edikt o vzdělání. Toto prohlášení vyvolává dojem, že vláda podporuje předválečný dokument, který mimo jiné předepisuje bezvýhradnou oddanost císaři.

V březnovém prohlášení kabinetu se píše, že „použití císařského ediktu jako výukového materiálu nelze zakázat“, pokud to není v rozporu s Ústavou a školským zákonem. Vláda také uvádí, že k ediktu není možné přistupovat, jako by poskytoval jediný hodnotový rámec pro vzdělávací systém národa. Kabinet tím chtěl nejspíš zdůraznit jeho odlišnou roli od předválečných a válečných let, kdy byl dokument považován za nedotknutelný.

Avšak Tehurisa Horio, emeritní profesor pedagogiky z Tokijské univerzity, upozorňuje, že vládní prohlášení můžeme interpretovat také jako oficiální schválení císařského ediktu. „Některé pedagogy a vydavatele učebnic by to mohlo podnítit, aby císařský dokument začali představovat v pozitivním světle,“ dodává Horio.

Pilíř mravní výchovy

Japonský císař Meidži|foto: CC0 Public domain

Edikt vydal v roce 1890 císař Meidži. Japonsko v té době procházelo rychlou modernizací a země hledala jakousi morální oporu, která by byla podobná křesťanské nauce na Západě, vysvětluje Horio.

Edikt staví císaře do nadřazené pozice nad jeho lidem a hlásá celou řadu etických hodnot od úcty dětí k rodičům a solidarity mezi sourozenci, přes věrnost v přátelství, až po píli během studií, píše japonský list.

Dokument se podle Horia stal také „pilířem“ japonské válečné mravní výchovy nazývané shushin. Jedná se o dnes už zaniklý předmět, který vštěpoval žákům základních škol smysl pro nacionalismus. Ředitelé škol v minulosti pravidelně shromažďovali žáky a edikt jim v rámci tohoto předmětu předčítali. Spolu s portrétem císaře se jednalo o nejuctívanější věci ve škole, vzpomíná 84letý profesor Horio.

„Patřím do generace, která touto výukou prošla. Všichni jsme museli edikt recitovat. Člověk se ho rychle naučil zpaměti,“ říká Horio.

Obětovat se za císaře

V dokumentu se klade důraz na loajalitu a patriotismus, které o několik let později zavlekly Japonsko do vojenské agrese, míní Horio. Edikt byl jednomyslně zrušen v roce 1948, protože zcela jasně „podkopával základní lidská práva a zpochybňoval mezinárodní loajalitu Japonska“.

Svatyně Meidži džingú, kde jsou uloženy ostatky císaře Meidžiho, si ale na svých stránkách stěžuje, že od té doby, co byl císařský edikt zrušen „morálka značně poklesla a rozšířila se extrémní forma individualismu, což způsobuje celou řadu vážných problémů nejen ve školách, ale i v místních sdruženích a domácnostech. „Nastal čas, abychom znovu uznali hodnoty ediktu a usilovně pracovali na obnově ctnostného Japonska.“

Co je ale jádrem sdělení ediktu? „Pokud to situace vyžaduje, máme obětovat život za císaře“. Tak zní jedna z vět ve výčtu tak zvaných dvanácti ctností. Dalšími jsou třeba už zmiňovaná úcta k rodičům. Odborník na moderní japonské dějiny Masanori Tsujita dodává, že koncepty jako úcta k rodičům nejsou samy o sobě špatné, neměli bychom je ale vytrhávat z kontextu a nezapomínat na celkové vyznění textu.

Budoucí japonský císař Hirohito na snímku z roku 1902|foto: CC0 Public domain

V současnosti nejrozšířenější verze ediktu pochází ze 70. let, kdy ho jazykově aktualizoval a zjednodušil Morio Sasaki, poslanec za liberální demokraty. Sasakiho převod do moderní japonštiny ale maskuje jakékoliv zmínky o císaři včetně proválečného patriotismu obsaženého v původní verzi. Text tím dostává úplně jiné celkové vyznění než originál, upozorňuje historik Masanori Tsujita v článku na serveru Japan Times.