Uprchlickou krizi musíme řešit se soucitem a laskavostí, nemáme na vybranou, říká Sting

27. duben 2017

Před koncem minulého roku vydal Sting album 57th and 9th, které je označované za jeho velký návrat k rockové tvorbě. A letos s ním pětašedesátiletý zakladatel legendární kapely The Police vyjel na turné, které bude mít jednu ze zastávek 23. června na Prague Metronome Festivalu. Tam Sting poprvé vystoupí v Česku pod širým nebem, za zády bude mít hvězdnou kapelu složenou z kytaristů Dominica Millera a Rufuse Millera a za bicí usedne Josh Freese.

Aktuální desku Sting představil loni před koncem roku v pařížském klubu Bataclan, který znovu otevřel rok po teroristických útocích. Lehké pozdvižení vyvolal, když právě tam uvedl i skladbu Inšalláh. "Snažil jsem se vyváženě propojit vzpomínku na oběti a svátek hudby. Protože přesně to se terorismus snaží zničit, chtějí zabít hudbu, chtějí zabít radost. To nesmíme připustit," říká Sting v exkluzivní rozhovoru pro Radiožurnál.

Těšil jsem se na váš koncert s Paulem Simonem, ale bohužel byl zrušen. Nyní v Praze zahrajete na festivalu Metronom. Uslyší fanoušci stejný program a stejné písničky, jaké hrajete na aktuálním turné po celém světě?
Toto turné je o novém albu, a když jsem hrál s Paulem Simonem, ještě jsem je nevydal. Turné s Paulem Simonem bylo spíš o hitovkách, ne o novém materiálu. Každé turné je jiné. Také všechny písničky se s každou show nepatrně změní, takže za pár měsíců si toho možná všimnete, ale možná ne.

Na novému albu 57th and 9th jste se vrátil k rockové hudbě. Je to tak?
Ne, je to prostě deska od Stinga. Nemám rád nálepky a škatulkování do žánrů, ničemu to neprospívá. Je jen hudba a tohle je jen Stingova deska, nedávám jí žádnou nálepku, to není moje práce - nálepkám se vyhýbám, jsou na nic.


STING
Skladatel, písničkář, herec, spisovatel a aktivista se narodil v anglickém Newcastlu. Později přesídlil do Londýna a v roce 1977 založil se Stewartem Copelandem a Andym Summersem kapelu The Police. Ta vydala pět studiových alb, získala šest cen Grammy, dvě ceny Brit a v roce 2003 byla zařazena do Rockenrollové síně slávy.
Sólově pak Sting získal dalších 10 cen Grammy, dvě Brit Award, Zlatý glóbus, Emmy, tři nominace na Oscara, nominaci na cenu Tony Award, Billboard Magazine Century Award a cenu Osobnost roku MusiCares 2004. Je také členem Síně slávy skladatelů a v prosinci 2014 získal Kennedy Center Honors, která je jednou z nejprestižnějších kulturních cen ve Spojených státech. Během své úspěšné kariéry prodal, ať už jako člen The Police, nebo sólově, téměř 100 milionů nosičů.
Stingovo dvanácté sólové studiové album 57th & 9th, jeho první projekt na pomezí rocku a popu po více než deseti letech, vyšlo loni v listopadu. Soubor deseti písní mísí širokou škálu hudebních stylů od syrového kytarovky I Can not Stop Thinking About You přes divokého „bojovníka silnic“ (Road Warrior), po hymnickou skladbu 50 000. Album vzniklo během několika týdnů, podíleli se na něm dlouholetí Stingovi spolupracovníci Dominic Miller (kytara) a Vinnie Colaiuta (bicí), stejně jako bubeník Josh Freese (Nine Inch Nails, Guns N 'Roses) a kytarista Lyle Workman.
Zdroj: Prague Metronome Festival

Turné je jistě náročné, hrajete téměř každý den, jak to zatím probíhá? Jste unavený?
Ne, jsem dost odolný. Je to práce, kterou dělám většinu života, skoro padesát let, a baví mě to. Je to dřina, ale zábava.

Zanedlouho se chystáte na turné po Jižní Americe a Asii. Liší se publikum v různých světadílech?
Existují kulturní rozdíly, které jsou očividné, ale většina diváků se nakonec dostane do stejného stavu. Hrajete jihoamerickému publiku, které na začátku reaguje nějak, ale ke konci se chová stejně jako třeba německé, nebo české. Rock´n´roll stírá mezi lidmi rozdíly, všichni jsou vzrušení a šťastní.

A jaké je vracet se na koncert do rodné země? Je to stejné, jako když hrajete jinde?
Když se vracím domů do Anglie? Ano, je to stejné. Vlastně nepatřím nikam a žiju všude. Jsem každý den v jiném městě, v jiné zemi. Nejvíc si připadám jako světoobčan.

Prodal jste obrovské množství desek. Co vám úspěch přinesl? Rovnováhu, sebevědomí, svobodu?
To je jako ptát se ryby, jak se jí žije ve vodě. Žiju s tím většinu svého života, nic jiného neznám. Jsem rád, že jsem úspěšný, i když ani vlastně nevím, jak úspěch definovat. Asi je to o tom být šťastný.

Nové album jste uvedl ve francouzském klubu Bataclan, proč jste si toto místo vybral?
Požádali mě, abych Bataclan znovu otevřel. Po masakru, který se tam stal, byl klub rok zavřený. Já jsem v něm hrál už v roce 1979 a i proto se mi zdálo, že bych na nabídku měl kývnout. V první řadě pro mě bylo důležité uctít mrtvé, přeživší a pozůstalé, ale byla to také oslava hudby a života, krásného historického divadla. Snažil jsem se proto vyváženě propojit vzpomínku na oběti a svátek hudby. Protože přesně to se terorismus snaží zničit, chtějí zabít hudbu, chtějí zabít radost. To nesmíme připustit.

Některé vaše písně jsou věnované uprchlíkům. Proč si myslíte, že se lidé v Evropě stále více staví proti nim?
Všichni jsme uprchlíci. Za druhé světové války byly miliony lidí rozmístěny po celé Evropě. Dnes je to stejné na Blízkém východě, když lidé prchají před bombami a zbraněmi, které se vyrábějí i v Evropě. Kdybych tam žil s rodinou, také bych chtěl utéct jinam. Politické řešení nenabízím, ale jestli nějaké existuje, musí vycházet ze soucitu a laskavosti. To musíme udělat, nemáme na vybranou. Stavění zdí nic nevyřeší.

Náš rozhovor vzniká těsně po brexitu. Co si o něm myslíte?
Hlasoval jsem pro setrvání v Evropské unii. Hlavně proto, že největší úspěch Evropské unie je, že už sedmdesát let se navzájem nevraždíme. Nikdy jsem nemusel mířit na Němce zbraní jako museli můj táta a můj děda. Já ne. A to především proto, že spolu obchodujeme. Samozřejmě to není dokonalá instituce, ale je mi líto, že odcházíme. Jenže já nejsem politik, jsem zpěvák.

Je nyní vaším domovem New York?
Můj domov je na pódiu. To je můj obývák.

Jaký máte názor na to, že v USA zvolili prezidentem Donalda Trumpa?
Můj názor na Donalda Trumpa? To není prezident Spojených států. Je prezidentem Trump s.r.o. Prohrál o tři miliony hlasů. Můj prezident to není.


Je mým povoláním tyto příběhy převyprávět. Vášnivě, pravdivě a odhodlaně. Je to moje práce, neumím ji dělat jinak. STING

Když už se bavíme o New Yorku, čím je pro vás křižovatka sedmapadesáté a deváté ulice tak důležitá, že jste po ní pojmenoval své album?
Chodím tudy každý den do práce. Mé studio je v jedné části New Yorku a můj dům na Upper West Side. Každý den, když jsem přecházel přes ulici, jsem se zamýšlel nad svým životem a prací, nad tím, jaké mám štěstí. Chtěl jsem tím New Yorku poděkovat.

Jak se cítíte, když znovu a znovu zpíváte tak smutné příběhy, například o Jamesi Foleym, kterého zavraždil Islámský stát?
Je mým povoláním tyto příběhy převyprávět. Vášnivě, pravdivě a odhodlaně. Je to moje práce, neumím ji dělat jinak.

Jak tyto písně hodnotí publikum?
Velmi kladně. Rozumí tomu, proč to dělám a co se snažím vytvořit. Myslím, že lidé na mých koncertech jsou velmi empatičtí.

Všechny písně jste složil ve studiu?
Neexistuje jedna správná cesta, jak udělat desku. Obvykle jsem před začátkem nahrávání připravený, znám už písničky a vím, jak všechno bude. Ale jindy přijdu a improvizuji, skládám na místě. Je to velmi záhadný proces, sám mu pořádně nerozumím.

Jak vnímaní hudby ovlivňují moderní technologie?
Technologie většinou hudbu zasadí do nějaké doby. Když si poslechnete syntezátory z osmdesátek, mají opravdu nezaměnitelný zvuk. Hudba nahraná s akustickými nástroji je zase nadčasová. Technologie vám můžou pomáhat, ale uvězní písničku v nějaké éře. Raději se pokouším o nadčasové nahrávky, které zní stejně dobře dnes jako třeba před třiceti lety.

Jak moc je v hudbě důležité ticho?
Ticho je dokonalá hudba. Hudebníci okolo ticha pouze tvoří rám, to si uvědomuji. Existuje hudba, ruch a ticho - a musí se vyvažovat.

Sting

Žijete teď až nomádským životem, dokážete skládat písně i na turné?
Nové písně píšu jen když musím. To je na mé práci nejtěžší, takže se tomu vyhýbám. Je to jako chodit k lékaři. Jednou za čas musíte na kontrolu.

Připravujete nějaké projekty jako byl například muzikál The Last Ship?
Na něm stále pracuji, na příští rok připravujeme další představení v Anglii. Pro mě práce na tomto muzikálu nikdy nekončí, což platí o každém mém díle. Vždy můžu přidat, ubrat, změnit, přizpůsobit. To je podstata umění, že nikdy není dokončené.

Co vaše role ve filmech?
Ve filmech jsem párkrát hrál, ale není to má vášeň.

Je trochu zvláštní říkat někomu „pane Stingu,“ jak vám říkají přátelé a rodina?
Říkají mi Stingu.

Sting

Ne Gordone?
Ne, tak mi opravdu nikdo nikdy neříká.

Před čtyřiceti lety jste založil kapelu The Police. Myslíte někdy na cestu časem zpět do tohoto punkového období?
Ne, žiju přítomností. Naplňuje mě, minulost tolik ne. Jsem na ni hrdý, jsem za ni vděčný, ale nepotřebuju ji prožívat znovu. Nostalgický moc nejsem.

Co je přitažlivého na současnosti?
Třeba dnes večer ve Stuttgartu odehraji koncert pro osm tisíc lidí. Musím se stejnou energií a vášní zahrát písničky, které jsem složil před čtyřiceti lety. To je má práce. Když pak nikdo nepřijde žádat o vrácení vstupného, všichni budou spokojeni, půjdou domů a já půjdu také domů. Nebo alespoň do hotelu a dám si drink, svou práci jsem odvedl.

Jaký si dáváte drink?
Jak kdy. Někdy si dám gin, jindy sklenku červeného. Naposledy jsem měl vodku.

Máte životní motto?
Říkávám, že poctivá práce nikdy není zbytečná. Nemusí mít okamžitý dopad, lidé si jí nemusí hned vážit, ale není marná.

Vypadáte, že jste v dobré kondici. Co pro to děláte?
Děkuji. Zamlada jsem býval sportovec a stále si udržuju kondici. Jsem velmi pyšný, velmi ješitný. Každý den plavu, dělám jógu, jezdím na kole, nebo chodím pěšky.

autor: vlk
Spustit audio