Glosa Pavla Maurera: Neosvobodili jsme se až příliš rychle od prostého jídla našich babiček?

8. květen 2017

Jeden skvělý lingvista zjistil, že se v poválečné době začaly objevovat v našem hovorovém slovníku dva výrazy, jejichž frekvence byla mnohem častější než v letech minulých i budoucích. Byla to slova „prostě” a „nicméně”. Je to logické. Lidé žili prostě a většinou neměli nic a nebo toho bylo málo a případně ještě méně. Zvláště pak na talíři.

A proto se tato pomocná slůvka nenápadně a mimovolně vkrádala častěji do řeči. Po 2. světové válce byl hlad, nouze, nedostatek. Lidé neplýtvali, nerozhazovali, žili jednoduše a prostě a vážili si všeho kolem. Takzvaný přídělový systém znamenal, že ještě několik let po osvobození Evropy nafasoval dospělý člověk asi dvacet deka masa na den, většího panáka mléka, pak nějaké gramy mouky a cukru.

Hospodyně nahrazovaly nedostatkové produkty, kterých bylo méně. Ve školních jídelnách a závodním stravování se vařilo podle norem. Ve státním pohostinství se však normy často obcházely. Ředila se hořčice či ocet, zaměňovaly se stupně piv, váha masa se oproti normě snižovala. Mnoho lidí se stravovalo v bufetech a vývařovnách. K oblíbeným pokrmům náležela prostá jídla, jež šla různě nastavovat: šunkofleky, sekaná, omáčky, lečo, opékané špekáčky, ale i telecí nožičky nebo laciná smažená vemínka.

Zeleninou číslo 1 bylo zelí, druhé místo obsadil tuřín. Když byla trochu větší úroda, sušilo se ovoce i zelenina jako křížaly na zimu, využívalo se hodně lesních plodů, hub, sbíraly se byliny, kopřivy a různé zdánlivě divoké a plané plody. Krmivo pro kačeny a slepice se stalo běžnou příměsí denních jídel pro lidi. Konzervovalo se sušením nebo kvašením.

Mimochodem, všimněte si, kolik plodin, které se v poválečné době konzumovaly spíše z nouze, jsou dnes velmi trendové a často je zahrnují slavní kuchaři do svých receptů a nutriční odborníci je vřele doporučují.

Díky bohu, že už nemáme ten potupný přídělový systém potravin na lístky, jako po válce, nicméně, když si dnes připomínáme den osvobození, nezapomeňme také na to, co musely jíst naše babičky a jak jsme se dnes osvobodili od prostého jídla a jestli se nám to náhodou nepodařilo až příliš.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio