Krabičková, banánová, bezmasá. Superúčinné diety naši nadváhu nevyřeší, připomíná Pavel Maurer
Můj kamarád a významný profesor medicíny, jednou řekl v diskusi o různých dietách a obezitě, že si nepamatuje, že by někdy viděl na záběrech z koncentračních táborů nějaké osoby s nadváhou. Je to velmi drsné přirovnání, ale oni lékaři někdy bývají drsní, protože se prakticky denně setkávají s lidmi, kterým něco je, kteří trpí nebo je něco bolí. A velmi často také potkávají pacienty, kteří jsou na konci svého života. Tenhle můj blízký přítel profesor těch životů zachránil mnoho, a proto si může právě on dovolit ten drastický příměr s hladovějícími nešťastníky v koncentračních táborech.
Naše debata totiž pranýřovala ty nejbláznivější diety na světě. Probírali jsme krabičkovou, banánovou, bezmasou a antisacharidovou, také škrobovou, veganskou a mnoho dalších diet, které oba považujeme za něco nepřirozeného.
Přiznejme si, že dieta je většinou přechodná, není našemu tělu určeno přírodou, abychom neustále měnili svou váhu a životosprávu. Teď mám na mysli hlavně ty rychlé, superúčinné diety, které jsou v mnoha populárních knihách. To jsou diety, díky nimž sice dokážeme drasticky shodit několik kilo naší nadváhy, ale řekněme si to upřímně - budeme je držet do konce života? Budeme si stále odpírat co nám chutná? Já tedy určitě ne!
Aby bylo jasno nemluvím tu o dietám nezbytných pro diabetiky a jinak nemocné osoby. Jsem proti dietám módním, přechodným a hlavně proti těm ultrarychle účinným.
Přiznejme si, že hlavním důvodem naší nadváhy je ve většině případů jednoduchá věc - moc jíme a málo se hýbeme. Auta, hromadná doprava, jezdící schody a všude kolem spousta hospod a obchodů nebo nějaké okénko, kde vám nabízejí jídlo do ruky, na talíř, či s sebou. Ležíme u televize, chroupáme nesmysly. Objednáme si dezert, i když jsme se už zcela nasytili - ale máme na něj prostě chuť! Pokud se nám podaří vyřešit v našich životech tyto dva základní rozpory - tedy přemíru jídla a nedostatek pohybu - nemusíme už číst žádné další zaručené dietní příručky.
Tak jen do toho, držím vám palce. A abych vám šel příkladem, zvedám se od psacího stolu a jdu na pravidelnou čtyřkilometrovou procházku.
