Jan Fingerland: Francouzští muslimové si vydechli. Ale do kdy?

Předseda Francouzské rady muslimského vyznání Anouar Kbibech vyzval, ostatně spolu s představitelem francouzských protestantů a Židů, přímo k volbě Emmanuela Macrona coby garanta francouzských republikánských tradic. Po jeho zvolení pak představitelé Velké pařížské mešity označili tento výsledek jako naději pro francouzské muslimy, že „mohou žít v harmonii a uznávat francouzské hodnoty“. Právě tyto dvě otázky, totiž život v souladu s většinou a otázka hodnot byly velkým tématem nejen prezidentských voleb.

Soulad a hodnoty

Jistě, odvrácení možnosti, že Francii povládne Le Penová, je pro alespoň přijatelnou koexistenci nemuslimské většiny s muslimskou menšinou klíčová, a podle průzkumů volili muslimové kohokoli, kdo nebyl Le Penová. Ovšem ani perspektiva volby bývalého bankéře Macrona nevyvolávala v muslimských voličích velké nadšení.

A to nejméně ze dvou důvodů. Zaprvé, Macron je vnímán jako idol mladých a úspěšných obyvatel měst, kteří chtějí reformovat francouzskou ekonomiku a poněkud liberalizovat pracovní právo. Pro chudší a méně kvalifikované Francouze z měst, včetně těch severoafrického původu, není Macron zrovna snový kandidát.

Emmanuel Macron|foto: ČTK/AP,ČTK

V jistém ohledu jim byla mnohem blíže Le Penová, která slibovala ochránit francouzský průmysl před mezinárodní soutěží. Určité malé procento „muslimských proletářů“ ji pravděpodobně volilo. Ostatně dříve byli muslimové obvykle voliči socialistů.

A za druhé, Macron je kandidát liberální i v jiném než ekonomickém smyslu. Jeho představy o kultuře a společnosti jsou velmi vzdálené rurální Francii nebo městským katolickým kruhům. Ale také pro podstatnou část muslimů. I pro ně jsou politici volající po tradicionalističtějším - nebo pseudotradicionalističtějším - pojetí hodnot bližší, a to dokonce i pokud se jedná o Le Penovou, pokud si odmyslíme její odpor vůči islámu a cizincům.

Muslimské úvahy

Řada muslimů se voleb vůbec neúčastnila. Mezi nimi je mnoho takových, kteří věří, že „islamofobní“, ať už to znamená cokoli, jsou úplně všichni francouzští kandidáti. Jiní se domnívají, že ani zvolení Le Penové by pro muslimskou komunitu neznamenalo žádný zvláštní zlom, protože by narazila na různé právní bariéry, to je vlastně vyjádření důvěry ve francouzskou demokracii.

Na závěr je ještě důležité poznamenat tři důležité skutečnosti. Zhruba polovina takzvaných „francouzských muslimů“ se považuje za sekulární lidi. Může jít o lidi špatně integrované nebo se špatným postojem vůči francouzskému státu, ale stále o politice uvažují méně nábožensky než velká část francouzské „katolické“ veřejnosti. I proto neexistuje, alespoň zatím, žádná francouzská „muslimská“ strana a dosud muslimové volili typicky socialisty.

Marine Le Penová|foto: ČTK/AP, Thibault Camus,ČTK

A za druhé, Macronovo zvolení neodstraní téměř žádný z problémů, který vytváří bariéru mezi muslimskou a nemuslimskou částí společnosti. I nadále se bude řešit ekonomické vyloučení severoafrické komunity, bude se otřásat bariéra kolem francouzského sekularismu všelijakými šátkovými a burkinovými aférami, a sama muslimská komunita, jakkoli rozmanitá, si nebude jistá, jak moc a v jakém smyslu chce být „francouzská“.

Le Penová prohrála, ale posunula parametry veřejné debaty. A navíc, porovnáme-li její prohru s tou, kterou kdysi utrpěl její otec, dá se říci, že v určitém ohledu uspěla. Toho jsou si vědomi i francouzští muslimové.