Uzbekistán se snaží uchovat život v prostředí přírodní katastrofy. Z Aralského moře je kaluž
Nezávislý server EurasiaNet přináší příběh ekologa Rafata Aimuratova, který se snaží zachránit bývalé uzbecké přístavní město Mujnak u vysychajícího Aralského jezera. Aimuratov působí v místě, kde došlo k jedné z největších ekologických katastrof za poslední století.
Řeky napájející jezero přišly o vodu kvůli pěstování bavlny, plodiny náročné na vodu. Systém zavlažovacích kanálů tak odvádí vodu z řek a jezero vysychá. Okolí Mujnaku se postupně přeměnilo v poušť.
Jen pro odolné
Pokud má město přežít, říká Aimuratov, musí si najít nové způsoby rozvoje. Aimuratov pochází z města Nukus ležícího asi 200 kilometrů na jih od Aralského jezera. Pracuje v malé laboratoři poblíž Mujnaku, kde studuje rostliny a živočichy přežívající na území, které na první pohled připomíná neobyvatelnou cizí planetu.
Aimuratov ale upozorňuje, že poušť v okolí vysychajícího jezera obývá 83 druhů rostlin a 18 druhů zvířat. Relativně vysoké množství života je podle něj záblesk naděje pro budoucnost. „Mým hlavním cílem je vypěstovat na vyschlém povrchu jezera odolné rostliny, kterým se odborně říká halofyty,“ vysvětluje ekolog. Abychom pochopili prospěšnost halofilních rostlin, musíme se vrátit do historie aralské katastrofy.
Až do 60. let bylo Aralské jezero jedním z největších vnitrozemských vodních útvarů. Rozprostíralo se na ploše přibližně 67 tisíc kilometrů čtverečních, což zhruba odpovídá rozloze Irska. Jezero se dříve hemžilo kapry a candáty. Koncem 50. let, v době největšího rozkvětu rybářského průmyslu, se roční úlovky se pohybovaly kolem 46 tisíc tun ryb.
Počátkem 80. let se vylovilo pouhých tisíc tun. Celý průmysl včetně zpracování a transportu dříve živil 80 procent obyvatel pobřežních měst v uzbecké i kazašské části jezera. To vše ale sovětská vláda považovala za podřadné.
Místo jezera poušť
Prioritou bylo pěstování stále většího množství bavlny, která se prodávala do zahraničí. Když se jezero neúprosně zmenšilo na současnou rozlohu, z jeho vod se stal teplý, mělký brakický rybníček prakticky nevhodný pro jakýkoliv život.
Po vysychajícím jezeře zbyla poušť zvaná Aralkum. Tato pustina o rozloze šedesáti tisíc kilometrů čtverečních nejenže zničila ekonomiku celé oblasti, ale dodnes v sobě skrývá velkou hrozbu.
Vědci odhadují, že silné východní větry každoročně bičují více než 75 milion tun soli a hnojivy chemicky znečištěného prachu, které pak roznášejí na obrovské vzdálenosti. Jemná drť je unášena tak vysoko do atmosféry, že vědci odhalili stopy soli z Aralského jezera až na Antarktidě.
Ekologové jako Aimuratov se tento proces snaží zastavit vysazováním a šířením rostlin, jako je saxual, a podobných druhů schopných přežít v poušti. Jakmile rostliny zakoření, chrání půdu a písek před větrnou erozí a tím snižují dopady ekologické katastrofy. Rostlina dokáže dorůst do výšky šesti metrů a žít 60 let.
Bohužel, pro místní obyvatele je keřovitý saxual vítaným zdrojem paliva pro vlastní potřebu nebo na prodej. Do oblasti zatím nebylo zavedené plynové potrubí, které by usnadnilo topení a vaření. Místní navíc věří, že saxual je nejvhodnější otop na grilování uzbecké národní pochoutky šašliku. Vláda se proto snaží zabránit jeho mýcení pomocí zákonů a pokut.
Turistická destinace?
Dlouhodobým klíčem k obrodě oblasti je vytvoření ekonomických příležitostí pro místní obyvatele. Jednou z nich je otevření dílny, která dnes poskytuje práci patnácti mladým švadlenám. Vedoucí dílny Menzuna Jernijazovová by si přála, aby do oblasti přijíždělo více turistů, kteří by si jejich výrobky kupovali.
Za tímto účelem prohlásila vláda Mujnak za zvláštní hospodářskou oblast a region propaguje jako cíl environmentální turistiky. Uzbecký prezident Šavkat Mirzijojev schválil desetileté osvobození od daně pro podnikatele, kteří si budou chtít ve městě založit živnost.
Většímu rozvoji turismu podle odborníků zatím brání chybějící infrastruktura. Situaci by také pomohlo, kdyby cestovní kanceláře oblast zařadily do svých itinerářů. Pro několik tisíc lidí, kteří doslova uvízli v Mujnaku, se některé výzvy mohou zdát nepřekonatelné.
Mnozí se ale nehodlají vzdát. Mezi ně patří i vedoucí místní dílny Jernijazovová, která říká: „Narodila jsem se a vyrostla v Mujnaku, a ať se stane cokoliv, budu žít tady,“ uzavírá server EurasiaNet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
