Alternativní pohledy odborníků patří k demokratické diskusi

Vážený pane doktore,

obracím se na Vás jako vděčný a stálý posluchač Českého rozhlasu Leonardo, který bohužel, podobně jako p. Petr Maček zde http://www.rozhlas.cz/ombudsman/archiv/_zprava/1705170, nemůže souhlasit a zůstat netečný k výběru hostů – přesněji řečeno hosta.

Pořady bohužel musím poslouchat prostřednictvím podcastu a mám velké zpoždění, takže se nyní vyjadřuji k pořadu, který byl vysílán na začátku března 2017. Jelikož vše poslouchám v autě, nemohl jsem si přesně zaznamenat, o který konkrétně se jednalo, a ani pomocí vyhledávání na stránkách rozhlas.cz se mi jej nepodařilo najít – ale alespoň jsem našel Vaši výše uvedenou reakci.

Téměř všechny vědecké pořady Českého rozhlasu poslouchám rád, ale bohužel poslouchat p. Hnízdila nemohu vydržet. Věda staví své poznatky na metodice poznání, která se snaží eliminovat názory, přání či představy výzkumníka, eliminovat další vlivy a proměnné, které by mohly vést k pozorovaným výsledkům atd. Navíc veškeré poznání (ideálně) podléhá kontrole a kritice „vědeckých soupeřů“ a teprve až projde tímto skrutiniem, mohou být závěry považovány za momentálně nejvěrnější popis skutečnosti, jakého jsme jako lidstvo schopni. (Což neznamená, že tento popis odpovídá pravdě.)

Současná doba by se bohužel dle mnohých, na rozdíl od „osvícenství“, mohla označovat za „tmářství“, jelikož nabývají na síle všelijaké „alternativní“ přístupy, které neprocházejí výše uvedeným postupem, nerespektují různorodost lidí či jiných výzkumných subjektů, nejsou ověřeny nezávislými týmy atd. Vystoupení p. Hnízdila, kde říká, že „pomocí nemoci nám tělo říká, co děláme špatně“, podle mého názoru opravdu nepatří do vědeckého pořadu. Říká tím snad p. Hnízdil, že tělo nemocných ebolou říká pacientům, že dělali něco špatně? Asi snad to, že jeli do postižené oblasti... :-\

Nemohu bohužel souhlasit ani s Vaším vyhodnocením situace. Pluralita názorů je jistě žádoucí, nicméně každý z těchto názorů by měl být podložený. Jistě mi nebudete tvrdit, že v rámci plurality názorů je třeba akceptovat i názor, že Země je placatá, i když podobných věcí na internetu najdete dost.

Jaký je tedy podle Vás rozdíl mezi tímto tvrzením a tvrzeními p. Hnízdila? Jeho lékařský titul mu nedává patent na rozum a pravdu a argumentace „postavením“ či vzděláním je zcela lichá.

Také nemám pocit, že názory p. Hnízdila jsou v pořadech prezentovány jako „alternativní“. Naopak mám pocit (a uznávám, že je to velmi subjektivní kritérium), že přístup redaktorek je velmi vstřícný, názory p. Hnízdila nejsou podrobovány žádné kritice či konfrontovány s jinými (opačnými) názory.

Mohu také vystoupit se svými „názory“? Rozdíl mezi vědou a nevědou je právě v tom, že věda neprezentuje názory, nýbrž fakta či teorie, vycházející z pozorování, která jsou opakovatelná, ověřitelná atd… Ale to už se dostávám zpět k vědecké metodě.

Říkáte, že dle Kodexu by Český rozhlas měl „vhodně doplňovat zdroj pramenů, z nichž lidé mohou získávat poznání“. Rád bych v tom zdůraznil to slovo „vhodně“ a „poznání“. Mám obavu, že vystoupení p. Hnízdila vedou spíše k „nepoznání“.

Velmi rád budu nadále poslouchat Vaše pořady. Jsem rád, že se této oblasti někdo věnuje a sám bych rád přispěl k šíření vědeckého a racionálního pohledu na svět. Věřím, že takto budete brát i můj e-mail.

S pozdravem

Michal Matula

Vážený pane Matulo,

děkuji Vám za dopis, který poukazuje na citlivé problémy ve vztahu k povinnostem Českého rozhlasu jako média veřejné služby. Přestože Český rozhlas má svůj Kodex, poskytující dobrá východiska pro práci jeho zaměstnanců, nemůže dát jednoznačný návod pro každou situaci, kterou přináší společenský, politický, kulturní, vědecký život.

V daném případě nejde o výroky nepoučeného šarlatána, nýbrž doktora medicíny, který si je vědom dopadu svých slov, a proto je dobře váží. Pravda je, že se snaží vystupovat s jistou nadsázkou, aby jeho výroky byly co nejsrozumitelnější. Podstatou jeho přístupu je poukázat na provázání psychické a fyzické složky organismu, řečeno laicky.

Potud je vše asi v pořádku. Problém může nastat při interpretaci některých jeho slov – ovšem nutno dodat, že někdy je v podobně citlivých případech (netýká se to jen dr. Hnízdila a zdravotnických problémů) mluvčímu podsouvána jistá hyperbola, jíž by se sám nedopustil.

Pro příklad: když se někdo vysloví pro pravidla dávající příchodu imigrantů řád, neznamená to, že by je všechny chtěl „nahnat do moře“, jak zaznělo v jedné emotivně vedené diskusi. Podobně když dr. Hnízdil řekne, že nemocí nám tělo dává zprávu, že je něco špatně, neznamená to – a také to neříká – že má cynický vztah k vážně nemocným lidem.

Pana dr. Hnízdila se nezastávám, nemám k tomu žádný důvod. Pro mne představuje pořad, na který upozorňujete, obecný problém metodologické povahy, který vnímám v řadě rovin, aktuálně často v rovině vyhrocených politických sporů.

Podle mého názoru je třeba denně podstupovat riziko střetu s nekonečně problematickou realitou a hledat takové postupy, které by mohly sloužit jako solidní vzory pro práci moderátorů.

Z toho, že pořad s dr. Hnízdilem vzbudil v mé agendě pouhé dvě negativní reakce, mohu usoudit, že názory, které ve zmíněném pořadu zazněly, byly přijaty tak, jak jsem již uvedl ve svém stanovisku, které zmiňujete, tedy jako hlas v diskusi. Naprostá většina materiálů popularizujících vědecké disciplíny v Českém rozhlase se striktně drží zdrojovaných, vědecky ověřených informací. Tak to je správné a samozřejmě to tak zůstane. Občasný pohled z trochu jiné strany – podotýkám, že z úst lékaře – bychom měli v rámci demokratické diskuse být schopni unést.

Co jako zástupce zájmů posluchačů mohu udělat a také to udělám, je, že navrhnu vedení stanice Český rozhlas Plus, aby se tématu, které dr. Hnízdil prezentuje, věnoval diskusní pořad, v němž by názory, které zastupuje, byly podrobeny kritické reflexi.

S pozdravem a přáním všeho dobrého

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu