Rádio lhalo a vojáci páchali sebevraždy. Šestidenní válka před 50 lety změnila Blízký východ

8. červen 2017

Před padesáti lety se zásadně změnil Blízký východ. Krátká Šestidenní válka ukončila sny arabských zemí o zničení Izraele. Drtivá porážka egyptské armády zdiskreditovala milovaného vůdce Gamála Abd an-Násira i s jeho ideou arabské socialistické jednoty. Začala izraelská okupace východního Jeruzaléma, Západního břehu a Gazy.

Z chudého Izraele se stala bohatá prosperující země a projevy levicové socialistické ideologie, které do té doby převládaly, ustoupily v Egyptě i v Izraeli tvrdě kapitalistickým a náboženským proudům.

10. června 1967 vystoupil tehdejší egyptský prezident Gamál Abd an-Násir a dramaticky oznámil svou rezignaci. Přijal tak odpovědnost za prohranou Šestidenní válku s Izraelem. Lid ale údajně rezignaci nepřijal, a tak Násir kormidloval egyptskou loď až do své smrti o tři roky později.

„Karímek měl rok, a tak jsem tehdy zrovna věšela plínky na balkóně. Létala letadla, a já si říkám: ,Proboha, vždyť to je izraelské letadlo!‘ A tam, jak je ten minaret, tak ho oblétal úplně nízko a letěl a střílel na Triumph,“ pamatuje si překvapivé izraelské nálety Jarka Ezzatová, nejstarší česká krajanka v Káhiře.

„Na všech domech byly nahoře takové ty protiletadlové střílny. A lidi chodili normálně po ulici a smáli se. Vtom mně volá kamarádka a říká: ,Jarko, je válka. Sbal se a jdi dolů!‘“

Jarka Ezzatová

Egypt nechtěl přiznat porážku

Izraelské nálety letadly preventivně zlikvidovaly celé egyptské letectvo ještě na zemi. Trvalo to jen pár hodin. Egyptské vedení nechtělo svým lidem porážku přiznat. „Rozhlas lidem tvrdil, že jsme válku vyhráli a že Izrael udělal obrovskou chybu, že všechno skončilo naším vítězstvím během pouhých šesti hodin. Ve skutečnosti byla pravda přesně opačná,“ vzpomíná podporučík egyptské armády ve výslužbě Bašír Saffár, který sloužil za války jako lékař daleko od fronty.

I přes propagandu pro veřejnost ale vojáci věděli své: „Po prvním dnu nám začala docházet skutečnost. Pochopili jsme, že všechno skončilo. Skončilo naší drtivou porážkou, jakou jsme si vůbec nedokázali představit.“

Potupná prohra měla na příslušníky egyptské armády těžký psychologický dopad. „Důstojníci páchali sebevraždy. Já jsem sloužil u největší vojenské jednotky v Alexandrii. Šestnáct důstojníků, mladých kluků, si tam střelilo kulku do hlavy,“ vzpomíná Saffár. Vojáci prý měli zakázáno chodit mimo kasárna v uniformě, Egypťané by je na ulicích zlynčovali. Ani padesát let od porážky se mu o událostech nechce moc mluvit.

Déle bychom nevydrželi

Hugo Marom

Izraelci na druhé straně fronty měli zpočátku velké obavy z paktu několika arabských armád. „Měl jsem dvě dcery. Obě byly na vojně, takže zprávy z armády k nám došly. Nemyslím, že bylo jasné, že spolu budou všichni bojovat,“ líčí události června roku 1967 Hugo Marom, vysloužilý pilot izraelského letectva a také jedno z tak zvaných Wintonových dětí.

Úvodní hodiny války ale přinesly Izraelcům úlevu. Jejich letadla svým nízkým letem unikla egyptským radarům. Podle Hugo Maroma byl pro úspěch Izraele rychlý průběh války klíčový – déle by nevydržel. On sám během války létal, ale s nákladními letadly, která zásobovala pozemní vojsko v sinajské poušti.

Danny Morgenstern byl v šestidenní válce jako izraelský voják s pozemními jednotkami na Sinaji. „Většina obyvatelstva byli noví přistěhovalci. Neměli práci, neměli kde bydlet, neměli peníze, neuměli řeč. A tu válku jsme my nezačali. Oni ji začali. Podařilo se nám vyhrát, ale byl to velký zázrak."

Nechtělo se nám domů…

Danny Morgenstern

Na rozdíl od Huga byl Danny v pozemních komandech, která pronikala z Izraele na egyptskou Sinaj. Se svým komandem nakonec došli až k Rudému moři. Zpátky se jim prý vůbec nechtělo. „My jsme došli až do Šarm aš-Šajchu. To bylo jako sen, vidět tu nádheru. Potom jsme jeli zpátky skrz vysoké hory,“ vzpomíná Morgenstern.

Izrael obsadil během šestidenní války celý Sinajský poloostrov, Golanské výšiny, i Západní břeh Jordánu. I tamní Palestinci pocítili lživou propagandu egyptských médií. „Sedmého večer před západem sluncem jsme viděli tanky. Bratr říkal, že jsou jordánské. Nemysleli jsme si, že jsou všechny izraelské. My jsme poslouchali rádio al-Arab z Káhiry, a to lhalo a lhalo," vzpomíná v Betlémě palestinský právník Abdalláh Abú Íd.

„Pro Izrael byla ta válka absolutním překvapením. Nikdo to nepředpokládal. Šéf zpravodajství totiž řekl Jicchaku Rabinovi, který byl tehdy náčelníkem generálního štábu, že Násir nic nepodnikne, protože ho zaměstnává válka v Jemenu. Izraelci tedy od Egypta žádné nebezpečí nečekali,“ říká profesor Martin Van Creveld, který je emeritním profesorem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

autor: mac
Spustit audio