Do Sebranic za kapličkami, netopýry a pivní studánkou

18. červen 2017

Malebná údolí na pomezí Českomoravské vrchoviny dávají nezaměnitelný ráz krajině v Sebranicích u Litomyšle. Vesnice je v podstatě v lese a místním tak přináší stálý pocit pohody a relaxace. Jako by byli neustále na dovolené.

Obec Sebranice je opravdu půvabná. Zřejmě i proto se stala Vesnicí roku 2016 Pardubického kraje. Sebranice a jejich místní části Pohora a Kaliště leží v kopcích a ve třech údolích. V jednom z nich je také romantické koupaliště obklopené ze všech stran lesy. A hned kousek od něj je možné se vydat pěšky březovou alejí ke kapli svatého Mikuláše s pramenem vody, o které se říká, že je léčivá. Lidé si tam K Mikulášku, jak toto místo nazývají, chodí už od dávných dob umývat oči pro lepší zrak. Říká se, že sebranická voda pomáhá také při různých kožních onemocněních. Pít ji ale nedoporučují, je příliš železitá.

Léčivý pramen a žíznivý Karel IV.

Léčivá voda v Sebranicích prý vyvěrá také u další kapličky, tzv. Schlesingerovy. Je to jedna ze tří v minulosti zaniklých kapliček, které před pár lety obnovil sebranický Spolek archaických nadšenců. Ten se věnuje praktickému přiblížení historie široké veřejnosti, především té do roku 1950.

Tři obnovené kapličky, krom Schlesingerovy, také Demelovu a Killerovu, postavili v lese u Sebranic ještě němečtí obyvatelé. Po jejich odsunu se pak o kapličky nikdo nestaral, a tak zchátraly. Dnes už ale znovu připomínají historii tohoto místa.. Sebraničtí nadšenci tam také každý rok pořádají v březnu poutě po kapličkách. Lesy v okolí Sebranic jsou v sezóně také prý doslova houbařským rájem.

Kaple sv. Mikuláše v Sebranicích, odtud také teče pramen léčivé vody

Po zajímavých místech v obci vede naučná stezka. Je dlouhá osm a půl kilometru a má dvanáct zastávek. Jmenuje se Sebranice v historii a současnosti a dostanete se po ní například Na Karlov, k domu, který kdysi býval rychtou a hostincem, kde se prý na svých cestách zastavil také Karel IV.

Osvěžení v močidle v Lubné

Jen kilometr od Sebranic je obec Lubná, od poloviny 19. století proslulá sklářskými výrobky, které se vyvážely s oblibou do celého světa, třeba do Španělska nebo USA. Dnes po ní ale není ani památky, Thurn- Taxisové, kteří Lubnou získali spolu s litomyšlským panstvím, sklárnu rozebrali a materiál použili na stavbu svého loveckého zámečku. Místo, kde stála, najdete snadno, je v lubenských lesích nedaleko hájovny.

Čtěte také

Čím si ale Lubná získává srdce turistů, není jen okolní příroda, ale také tzv. Oáza močidla. Jde o jednu z nádrží, do které tekla podzemní voda, aby lidé v obci, měli kde máchat prádlo. Takových močidel je v Lubné několik. A z jednoho z nich vytvořili místní oázu, tedy nejen posezení, ale také osvěžení pro pocestné. V chladné vodě močidla je totiž vždy v sezóně soudek piva, které si může každý, natočit do sklenice a pak jen zaplatit do kasičky.

Do Horního Újezda k mlýnu a jeskyni

Ze Sebranic se dá vyrazit také do Horního Újezda. Vede tudy oblíbená cyklotrasa do Toulovcových maštalí. V obci je pak možné zajet třeba na památné místo, kde v polovině 17. století došlo ke krveprolití, velké bitvě mezi rakouským a švédským vojskem. Vypráví se, že tam na místě hromadného hrobu byla vysazena lípa, která tam roste dodnes. Památný strom spolu s dalším vzrostlými lipami vytváří na samotném okraji Horního Újezda kouzelné stinné místo, kde se projíždějící cyklisté taky rádi zastavují. Odtud mohou zamířit i k netopýří jeskyni.

Zimující vrápenci se v zimě na rozdíl od některých dalších druhů netopýrů neshlukují

Jeskyně u Horního Újezdu je na seznamu Natura 2000 jako evropsky zajímavá lokalita. Zimují tam totiž netopýři a především chránění vrápenci malí. Kvůli nim je vchod do jeskyně, už sám o sobě velmi malý, také chráněn mříží. Dostat se dovnitř asi 25 metrů hluboké jeskyně je pak možné jen se speleologem.

Čtěte také

V Horním Újezdě by bylo škoda si nevšimnout zajímavé historické památky, mlýna, o němž jsou písemné zmínky už ve 12. století a jeho nestarší část je ze století patnáctého. Nachází se nedaleko další zajímavosti Ležákova neboli Fialového pramene, tedy rybníčku s kapličkou Panny Marie Lurdské. Voda v něm má nezávisle na počasí stálou teplotu a dříve byla jedním ze dvou zdrojů, který poháněl mlýn.

Ve mlýně v Horním Újezdě se narodilo hned několik slavných osobností. Třeba vůdce selského povstání z roku 1680, později popravený Lukáš Pakosta. V mlýně po něm začal žít rod Boštíků. Ten zplodil nejen mlynáře a sedláky, ale také umělce – třeba celosvětově uznávaného malíře Václava Boštíka nebo básníka a kněze Františka Xavera Boštíka.

Boštíkův mlýn - zahrada
autor: RUS
Spustit audio