Jednotný azylový systémem by nám vzal možnost prověřovat žadatele, říká Humplík

Holá vysvětluje, že evropský azylový systém už do určité míry sjednocený je, pracuje se na tom více než deset let. „Když Česká republika vstupovala do Evropské unie, věděla, že přistupuje k pravidlům azylového systému.“

„Pokud bychom chtěli odstoupit od celého azylového systému, České republice zbudou mezinárodní závazky. Podle nich máme povinnost řešit žádost o azyl, která je podaná v Česku, a nebudeme moci žadatele nikam vrátit.Eva Holá

Součástí schengenského prostoru, který je založený na volném pohybu, podle ní musí být řešení společného pohybu i těch osob, které migrují do Evropské unie ze třetích zemí. „Volný pohyb osob v rámci Schengenu nebude možný, pokud se neshodneme, jak tuto otázku řešit.“

Takzvaný dublinský systém funguje tak, že žadatel o azyl o něj musí požádat v první zemi, do které v rámci Evropské unie vstoupí. Nejčastěji to bývaly Itálie a Řecko. Podle Holé stávající pravidla nefungují.

Vysvětluje, že díky dublinskému systému nemusí Česká republika řešit skoro žádné žádosti o azyl. Pokud by navíc Česká republika skutečně odstoupila od společného azylového systému, tak jí zbydou mezinárodní závazky, podle kterých má povinnost řešit každou žádost o azyl. Česko by tedy nemohlo uprchlíky nikam vracet.

Předseda pražské ODS Filip Humplík se domnívá, že Evropská unie by jednotný azylový systém mít neměla.

„Jedna z věcí, které se mi líbí, je schengenský systém, to znamená volný pohyb osob. Ve chvíli, kdy jej napadneme tím, že si jednotlivé státy nebudou moci určovat, kdo u nich bude a nebude, tak se ten systém rozpadne,“ říká Humplík.

Princip je v tom, že si máme říct, koho chceme na území České republiky, kdo tady má být, a máme mít možnost si ho prověřit. Tuto možnost bychom ztratili, protože bychom dostávali automaticky přidělené lidi.Filip Humplík

I on si myslí, že dublinský systém nefunguje. Unijní summit na konci minulého týdne podle jeho názoru ukázal, že je třeba řešit věci odděleně, tedy zvlášť otázku kvót a zvlášť společnou azylovou politiku.

Fungování systému by podle Humplíka zlepšila ochrana hranic schengenského prostoru. „Mám v rodině migranty jak po 48., tak po 68. roce. Všichni přešli hranice někam, třeba do Rakouska, a tam strávili osm měsíců v táborech, dneska by je nazvali lágry, kde se učili jazyky a kde byli prověřováni, jestli nejsou agenty KGB nebo StB. To je věc, která v té době byla přirozená. Dneska říkáme, všechny přivítejme a pošleme je dál do Evropy.“

Principem azylového řízení by podle Humplíka mělo být, aby Česká republika měla možnost si říct, koho chce na svém území. A o tuto možnost bychom podle jeho mínění přišli, podle Evy Holé to tak ale není.