Nádherní muži v plavkách nekompromisně tepají do dnešní doby a zvou na Akvabely

28. červen 2017

Kvalita televizních seriálů, komerce, internet a jeho obsah. I na tato témata dochází v rozhovoru s herci Michalem Štěrbou, Bronislavem Kotišem a Zdeňkěm Rohlíčkem, kteří se v těchto dnech vracejí jako Akvabely. Od premiéry plzeňského nastudování tragikomedie Davida Drábka uběhlo 11 let. Teď jsou tu hlavní postavy, tři muži ve středních letech, zpět v rámci Divadelního léta pod plzeňským nebem.

Jak herci reagovali, když se na stole objevil nápad obnovit Akvabely? „Nechával jsem se dlouho přemlouvat. Nepřišlo mi to dobře hratelné na velkém prostoru,“ říká Michal Štěrba a vzpomíná na původní plzeňské uvedení v klubu dnes již neexistujícího Komorního divadla. Tehdy měli herci těsný kontakt s divákem. „Bylo to, jako když hrajete divadlo v obýváku,“ říká k tomu Bronislav Kotiš. „Právě díky té blízkosti představení dost fungovalo, teď jsme se velké vzdálenosti obávali,“ dodává Štěrba k podmínkám, které jim pod širým nebem nabízí prostranství U Zvonu, kde se divadelní festival koná. Klíč k uchopení inscenace na novém místě prý nakonec společně s režisérem Vilémem Dubničkou našli a představení by mohlo fungovat. „Přijďte, uvidíte tři nádherné chlapy v plavkách. To je nevídané!“ směje se Štěrba a přidává další důvody k návštěvě.


O čem jsou Akvabely?
Hlavními hrdiny hry Akvabely jsou tři muži středního věku, kteří řeší své problémy v plavkách. V životě trochu plavou, a tak se synchronizují alespoň ve společném vodním tanci. Tragikomický příběh tří přátel, jejich manželek, milenek a milenců se tentokrát v Plzni odehraje na pódiu pod otevřeným nebem.
Zdroj: Divadelní léto pod plzeňským nebem

„David Drábek to napsal senzačně, musím mu vyseknout poklonu. Ta hra je precizní, přesná, ryze česká. On se věnuje českým lidem a má nás evidentně hodně načtené,“ shrnuje jeden z protagonistů a přibližuje motivy, které se v představení objevují. „Ty postavy bojují s bulvárem, s komercí, která nás všechny obklopuje, bojují s komunismem, který v nás zůstává. Je tam spousta témat a linek, které v sobě autor má a rozepsal si je do těch tří postav, stejně tak i způsob, jak se s tím vším člověk vyrovnává.“

„Jsou nám nabízeny čím dál rozmělněnější věci, ať už jsou to šílené seriály v televizi, šílené soutěže, bulvární výkřiky na internetu,“ říká Štěrba k dnešní době v návaznosti na témata hry. „Před dvaceti lety jsme si mysleli, že internet bude všeobecným vědomím lidstva, že se na to všichni připojíme a něco se dozvíme. A my najednou máme médium, ze kterého nikdo není schopen se dozvědět vůbec nic, kromě titulních palcových článků o tom, kdo kde se s kým vyspal, kdo se kde porval a proč má Mareš monokl.“

Téma nadčasové, přátelství trvá

Zdeněk Rohlíček rád vzpomíná na původní plzeňské nastudování Akvabel, a to nejen kvůli tehdejšímu setkání se svými hereckými kolegy i režisérem Vilémem Dubničkou. Dodnes je všechny pojí přátelství. „Představení mě bavilo. I když mi zpočátku trvalo, než jsem hru, která není úplně jednoduchá, pochopil. Po letech ji chápu ještě víc,“ svěřuje se Rohlíček, který dílo považuje za nadčasové. Michal Štěrba pak v rozhovoru osvětluje vznik původní inscenace a hodnotí přínos režiséra v oblasti práce s textem: „Jeho pojetí je pro mě čisté, z principu vychází z nás, ne ze sebe.“

Od původní premiéry pěkný kus života

Když se herci ohlížejí za tím, kam je život posunul za 11 let od doby, kdy Akvabely hráli poprvé, Bronislav Kotiš připomíná, že se před časem po delším angažmá v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla ocitl na volné noze: „Je to pro mě období svobody. A co se týče textu Akvabel, myslím, že ho chápu stejně jako předtím, ale vidím mezi námi třemi protagonisty daleko větší a prohloubenější souznění. Je to spíš v rovině podvědomí.“ Kotiš sám sebe před lety označoval za „OPH“ - oblastního provozního herce, kterého nikde nikdo nepoznává. Jak konstatuje, dodnes se v tomto ohledu vlastně nic nezměnilo. I proto, že se prý nedostal do žádného z televizních seriálů, které by mu případně větší známost přinesly.

Zdeněk Rohlíček, Michal Štěrba a Bronislav Kotiš budou po 11 letech znovu Akvabelami

Reklama na stavební spořitelnu v postelové scéně?

O kvalitě dnešních seriálů se v té souvislosti zmiňuje Michal Štěrba, který má osobní zkušenost s Ordinací v růžové zahradě, ve které si kdysi zahrál. „Projít si tím peklem musí asi každý. Já to neodsuzuji. Byla to zajímavá zkušenost. Já to těm hercům nezávidím, nepřeju. Je to strašná dřina. Člověk si myslí, že je to samo sebou. Spousta našich blízkých kamarádů tam hraje. Vidím, co všechno se musejí učit a co pak v seriálech říkají za banality. Vrcholná fáze je, když přijde produkční a půl dne před natáčením vám tam přidá reklamu na stavební spořitelnu, kterou musíte zapojit do postelové scény. Jsou to ty absurdity, které se tu rozmělňují. A lidé se na to dívají a začínají mít pocit, že je to normální a že veškeré prostředí, ve kterém se pohybujeme, je nemocnice nebo policejní vyšetřovna, protože žádné jiné seriály tady prostě nevznikají. Nevím, co si chudák zemědělec myslí, že jeho problémy scénáristy v Praze nezajímají. Ale dovedu si představit, že scénárista neví, že jablko roste na stromě, on si ho koupí v supermarketu. Tak proč by o tom psal? Ale byl v nemocnici se slepým střevem, přišlo mu to zajímavé, tak o tom napíše deset dílů. A kolega Martin Stránský, žel Bohu, se to musí naučit a řezat tupým skalpelem do řízku. Je to strašný svět,“ uzavírá Michal Štěrba, který na rozdíl od svých dvou hereckých kolegů z Akvabel zůstal v angažmá DJKT v Plzni. Dospěl totiž k přesvědčení, že každá změna je jen k horšímu.

Zdeněk Rohlíček po opuštění DJKT skončil na volné noze, s rodiči absolvuje divadelní představení pro děti, v Plzni hostuje a čas mu vyplňují i zájezdová představení Divadla Palace. Před časem se oženil a v září čeká potomka. Televizní diváci ho před časem mohli zaregistrovat v epizodní roli v nekonečném seriálu Ulice. „Trvalo to tři dny - a tím to zhaslo. Ta postava se loučila slovy: Ještě zavolám. Od té doby nezavolala,“ směje se Rohlíček.

Všechny tři herce můžete v rolích mužů středního věku, kteří řeší své problémy v plavkách, vidět v rámci Divadelního léta pod plzeňským nebem od 1. do 15. července.

Kompletní rozhovor o Akvabelách i dnešním světě si poslechněte zde.

Spustit audio