Ušli přes 1500 kilometrů po stopách středověkých poutníků
Mobil zapínali jednou týdně a na čtyři měsíce měli sbalené troje ponožky. Nejde o žádnou výpravu do historie, ale o studenty Masarykovy univerzity v Brně, kteří vyrazili na čtyřměsíční studijní pouť po Francii.
Před čtyřmi měsíci vyrazilo deset studentů a dva učitelé brněnské Masarykovy univerzity na 1500 kilometrů dlouhou pěší pouť za francouzskými památkami. Snažili se poznávat sochy a kostely v krajině tak, jak to dělal středověký poutník.
Třeba studentka Amálie Bulandrová si kromě funkčního oblečení sbalila kompletní lékárničku a talisman - obojí ale putovalo po prvním měsíci balíkem zpátky do Brna, protože každý dekagram byl v krosně znát. Zjistila taky, že vysprchovat se dá i pomocí plastové lahve a že - když je třeba - litr a půl vody vystačí na umytí třem lidem.
„Vždycky jsem si dávala pozor na to, že když mám jedny ponožky, tak vím, že mám jedny špinavý a že jedny ještě musím mít čistý, protože víc než tři páry jsem neměla,“ popisuje jedna z poutnic.
Studentka umění a na čtyři měsíce také poutnice Amálie Bulandrová chodila před odjezdem běhat, aby se několikahodinové pochody každý den připravila. Za celou cestu ji podle jejích slov potrápila jen chřipka, jeden puchýř a občas špatná nálada. Mobilní telefon si jako jedna z mála s sebou vzala, zapínala ho ale jednou týdně.
„Pro mě je trochu moc radikální se všeho vzdát, když se v tom světě pohybuju. Ale je třeba si umět říct: teď mám svůj čas a nebudu pořád na emailu. Nastavit si nějaká pravidla,“ vysvětluje studentka.
Tři týdny spali poutníci v klášterech, kde četli a pracovali na svých odborných pracích. Další tři týdny putovali krajem a setkávali se s lidmi. Podle vedoucího výpravy Ivana Folettiho byl malý zázrak, že z dvaašedesáti nocí spali dvě třetiny pod střechou.
„Až na jednu výjimku, kdokoliv, koho jsme poprosili o pomoc, nám pomohl. Od banálních „dejte nám vodu“, přes „nechte nás u sebe přespat, je nám zima“, až po pozvání na večeři. O to jsme ani nemuseli prosit, to šlo samo. A to, že jsme spali zadarmo ve tříhvězdičkovém hotelu, to bych nečekal ani v nejdivočejších snech,“ popisuje Foletti.
Právě ochotu lidí pomoct si Amálie Bulandrová vybaví při vzpomínce na pouť jako první. Stejně jako chce ve svém běžném životě omezit například používání mobilu ve volnu, chce také lépe rozmýšlet, jak nakládat s časem.
„Do jisté míry to opravdu bylo tak, že jsme se svobody vzdali. Museli jsme čtyři měsíce dělat to, co se řeklo, že se bude dělat a nebyla tam možnost se zavřít v pokoji a říct, že si půjdu číst. Teď je člověk šetrnější při nakládání s časem a víc si ho váží,“ hodnotí Bulandrová.
Poutníci teď spolu s učiteli pracují na vydání knihy, která popíše nejen památky, které cestou viděli, ale také setkání s lidmi.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Rozšíření mobilizace Ukrajinců? Ty, kdo do armády nechtějí, tady nepotřebujeme, říká paramedik
-
Nelze nekonat, shodli se zástupci koalice a opozice na schůzce u prezidenta o důchodové reformě
-
Polská kontrarozvědka vyšetřuje síť zaměřenou proti EU a Voice of Europe. Spolupracuje s Českem
-
‚Hokej, to bylo v podstatě jenom porazit Rusáky.‘ Československo před 55 lety vyhrálo legendární duely