Politická reislamizace Turecka by měla podle Erdogana přijít do roku 2023
Osudem istanbulského Chrámu Boží Moudrosti, neboli Hagia Sofia ve světle současného politického a ekonomické vývoje v Turecku se v komentáři uveřejněném v řeckém deníku Kathimerini zabývá Evangelis Venetis z řeckého Institutu pro evropskou a zahraniční politiku. Chrám Boží Moudrosti je považovaný za jednu z nejvýznamnějších křesťanských staveb na světě. Východořímský císař Justinián nechal chrám v tehdejším hlavním městě říše Konstantinopoli, dnešním Istanbulu, postavit v šestém století našeho letopočtu.
Po dobytí Byzantské říše Osmany se z původně křesťanského svatostánku stala mešita. V roce 1934 byla Hagia Sofia přeměněna na muzeum v rámci sekularizačních reforem Kemala Mustafy Atatürka, prvního prezidenta moderní Turecké republiky.
Cílový rok 2023
Chrám Boží Moudrosti se během několika posledních let dostal do středobodu politické kampaně turecké vládní Strany spravedlnosti a rozvoje. Jejím cílem je propagovat v turecké veřejnosti model politického islámu prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, píše ve svém komentáři Evangelis Venetis.
Otázka osudu a postavení chrámu Boží Moudrosti souvisí s pokusem o opětovnou islamizaci tureckého politického života. Prezident Erdogan za dobu své vlády získal v podstatě neomezenou moc nad politickou scénou v Turecku. A stanovil rok 2023 jako cíl, kdy má skončit století sekularizace turecké společnosti a tureckého státu.
Jaká budoucnost tedy čeká chrám Boží Moudrosti? ptá se autor komentáře v řeckém deníku Kathimerini. Hledání odpovědi začíná popisem současného přístupu Ankary k tomuto chrámu. Turecko ho využívá jako nástroj kulturní diplomacie, který slouží k posílení měkké i tvrdé síly země v mezinárodních vztazích.
Na seznamu UNESCO
Hagia Sofia je jednou z památek světového dědictví zapsaných na seznamu UNESCO. Od roku 1935 slouží chrám Boží Moudrosti jako muzeum. Turecko jako člen Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu, souhlasilo s právním rámcem provozování památek pod ochranou agentury OSN.
Ten mimo jiné stanoví práva a povinností Ankary v kontextu politické reciprocity s ostatními členskými státy OSN. Pro Ankaru je Hagia Sofia nástrojem mezinárodně politické měkké moci s velkým dopadem. Ale užitek z ní plynoucí je Turecko schopné oželet ve chvíli, kdy jde o politickou vůli turecké vlády založené na tvrdé síle Turecka.
Pokud se tedy měkká a tvrdá síla dostanou do rozporu, ta druhá v pojetí Ankary převáží, dočteme se v komentáři uveřejněném v řeckém listu Kathimerini.
Volání po návratu k náboženským účelům stavby
Od doby, kdy se Turecko pustilo do procesu politické reislamizace, politický islám volá po změně statusu různých náboženských a politických objektů. Požadavkem stoupenců politického islámu je, aby se tato místa proměněná během sekularizace v muzea, vrátila k účelu, jakému sloužila před érou prvního prezidenta Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka.
To znamená, aby došlo k návratu jejich náboženské dimenze a funkce založené na islámském právu a tradici. V souvislosti s požadavky stoupenců politického islámu v dnešním Turecku uvádí autor komentáře dva příklady.
První je palác Topkapi, postavený v dnešním Instanbulu po dobytí Konstantinopole. Vzhledem k současnému vývoji by nepřekvapilo, kdyby Topkapi, někdejší rezidence a centrum vlády osmanských sultánů, přestal být muzeem otevřeným veřejnosti a stal se zase palácem, píše ve svém komentáři Evangelis Venetis.
A pokračuje druhým příkladem. Tím je palác Dolmabahçe, který sloužil jako sídlo sultána a správní centrum Osmanské říše od poloviny devatenáctého století až do roku 1922. Veřejnost může tuto památku navštívit pouze v rámci prohlídky s průvodcem.
Istanbul jako hlavního město islámsko-turecké demokracie
Je zřejmé, že postupné opětovné využití těchto budov jiným způsobem, než muzejně-kulturním připomínajícím minulost, slouží řadě cílů. Jedním z nich je obnovení Istanbulu jako hlavního města islámsko-turecké demokracie nebo sultanátu v blízké budoucnosti. Možná do roku 2023, který má být podle prezidenta Erdogana koncem období sekularizace, dovozuje autor komentáře.
Pokud jde o tvrdou moc Turecka, Ankara považuje istanbulský chrám Boží Moudrosti za domácí vnitropolitickou otázku. A věří, že může dělat, co se jí zlíbí, pokud je to v souladu s národním zájmem i pokud by takové kroky znamenaly konflikt se zahraničními partnery.
V této souvislosti, s využitím své tvrdé síly na geopolitické úrovni, se zdá, že Ankara je odhodlaná podstoupit konfrontaci se Západem tím, že zbaví chrám Boží Moudrosti muzejního charakteru a přemění ho v mešitu, myslí si autor komentáře v řeckém listu Kathimerni.
Vítězství tvrdé síly nad měkkou
V této fázi se očekává, že turecká vláda využije chrám jako vyjednávací nástroj v diplomatickém boji o Kurdistán a v dalších geopolitických otázkách. Pravoslavné Rusko je jediná země, která má jak tvrdou, tak měkkou sílu, aby zabránila tomu, aby Ankara zrušila muzejní charakter chrámu Boží Moudrosti.
Nicméně, pokud to regionální mocenské podmínky Ankaře umožní, Turecko využije veškerou svou geopolitickou sílu způsobem, jehož výsledek se ponese ve znamení vítězství tvrdé politické síly nad měkkou ve vztahu k Hagii Sofii ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Vše v zájmu dosažení domácích i zahraničně politických zájmů současné turecké politické garnitury.
Zdá se, že Turecko se vrátilo k cestě politického islámu doby Osmanské říše, uzavírá svůj komentář v řeckém deníku Kathimerini Evangelis Venetis z řeckého Institutu pro evropskou a zahraniční politiku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
