Základní vojenská služba je na Balkáně otázkou folklóru, lidová armáda byla vždy otázkou hrdosti

Na začátku 21. století se ale všechny státy bývalé Jugoslávie tohoto folklóru vzdaly. Dnes někteří politici začali mluvit o tom, že by ji rádi obnovili.

Vojenští analytici dokazují, že podobné plány sice budí pozitivní pocity a znějí jako progresivní strategie, ale současně jsou z ekonomického hlediska pro státy v regionu skoro neproveditelné.

Otázka politické rétoriky

Základní vojenská služba se v postjugoslávských zemích často využívá k prezentaci vojenské síly, ale podle tvrzení Nedžada Ahatoviće, profesora obrany a bezpečnosti na sarajevské univerzitě, je znovuzavedení vojenské služby jen záležitostí politické rétoriky.

„Především, když začnu od státu, kde se nacházíme, Bosna a Hercegovina nemá dost prostředků ani k uspokojení současných potřeb svých ozbrojených sil, nemluvě o zavedení základní vojenské služby. Tato ekonomická realita od prvopočátku jakoukoli iniciativu, spojenou s obnovením vojenské služby, znemožňuje. Všechny země v regionu se rozhodly pro profesionální armády, které mají stálý vojenský výcvik,“ říká Ahatović.

Chorvatský poslanec v Evropském parlamentu Jozo Radoš se před 15 lety jako chorvatský ministr obrany zasloužil o zrušení vojenské služby. Al-Džazíře Balkans řekl, že znovuzavedení vojny by znamenalo pro stát dodatečnou finanční zátěž a navíc by zvýšilo napětí mezi balkánskými zeměmi.

K obnově není důvod

„K obnovení vojenské služby neexistuje žádný zvláštní důvod. Byl by to špatný krok, který by měl za následek zvýšení napětí mezi sousedními zeměmi a vedl by k tomu, že by se místo hospodářského rozvoje, vzdělávání a růstu zaměstnanosti vydaly kontraproduktivním směrem,“ konstatoval chorvatský europoslanec Radoš.

Tank LT 35 ve Vojenském historickém muzeu v Lešanech |foto: Radek Duchoň

Alimesaud Gilić ze Sarajeva se domnívá, že zrušení vojny občanům Bosny a Hercegoviny neprospělo. Uvědomuje si, že pro to byly objektivní důvody, ale přesto je velkým příznivcem jejího návratu.

„Sám jsem byl na vojně v roce 2000 a musím říct, že to byla zkušenost, která mě ve všech smyslech slova posílila. Je mi líto, že mí synové to nezažijí. Jsou to osudové chvíle, kdy se z chlapce stává muž,“ říká Gilić.

Výcvik je pro muže užitečný

V Černé Hoře základní vojenskou službu zrušili v roce 2006. Adis Sadiković se narodil v roce 1984 a na vojně už nebyl. Říká, že sám koncept povinné vojenské služby mu přijde dobrý, ale ne za současných podmínek, které na Balkáně panují.

„Hypoteticky vzato je vojenský výcvik pro muže velmi užitečný, ale současně by v době, kdy nám nikdo nezaručuje ekonomickou stabilitu, jen stát finančně zatížil,“ domnívá se Sadiković.

Jedním ze společensky přínosných aspektů případného obnovení prezenční služby je možné snížení kriminality mládeže. Profesor Ahatović v souvislosti s touto otázkou zdůrazňuje, že vnucená disciplína v nižším věku je při potlačování kriminality mládeže mimořádně účinným opatřením.

Stačil by jen měsíc

Nikola Stajčić z Bělehradu absolvoval vojenskou službu těsně předtím, než ji v Srbsku v roce 2011 zrušili. Prošel výcvikem na elitní Škole záložních důstojníků a domnívá se, že vojna byla a je něčím, co zlepší vychování muže a dá jeho životu řád. Podle jeho názoru by stačil zhruba měsíční vojenský výcvik, který by jeho účastníkům umožnil získat základní návyky. Tak krátká doba sice nestačí k důkladnému vyškolení, ale podle jeho názoru by to bylo pořád lepší než současná situace.

V závěru článku profesor Ahatović připomíná, že po válce na území bývalé Jugoslávie tu jsou armády jen faktorem vnější bezpečnosti a mohou působit pouze v rámci velkého systému kolektivní bezpečnosti, jako je NATO. Proto je třeba si uvědomovat, jaké akce mají ekonomický smysl a nakolik jsou za podmínek působení v rámci větší vojenské struktury odůvodněné.

Potřeba a reálné vyhlídky na obnovení základní vojenské služby podle profesora Ahatoviće na západním Balkáně ale neexistují, končí článek stanice Al-Džazíra Balkans.