Hlásí se svobodný vysílač Vysočina, slyšeli lidé na Žďársku před devětačtyřiceti lety

„Hlásí se svobodný vysílač Vysočina,“ slyšeli lidé na Žďársku ze svých rozhlasových přijímačů v srpnu 1968. Za vším stáli manželé Holoubkovi, kteří měli přístup do vysílacího studia v budově Okresního národního výboru.

„Větší skupina polské tankové jednotky přenocovala u Račína. Pokud jsme získali zprávy od našich občanů z Račína, chovají se příslušníci polských vojsk velmi slušně a vyjadřovali se, že nebudou do našich občanů střílet.“

Aniž si to manželé Holoubkovi uvědomovali, vytvářeli před bezmála padesáti lety jakéhosi předchůdce dnešních sociálních sítí. „Natočte vaše názory v závodech a ve městech a pásek nám nějakým rychlým způsobem doručte do Žďáru na okresní národní výbor do studia, abychom vaše názory mohli okamžitě odvysílat.“

Bylo to úžasné, říká po letech paní Irena Holoubková

Manželé Holoubkovi byli před lety hosty vysílání Českého rozhlasu Vysočina (tehdy Region) v Jihlavě. „Bylo to úžasné. Lékaři volali, že budou držet mimořádné služby. Školky hlásily, že jestli maminky musí do nočních směn, tak zůstanou a dětem ustelou, postarají se o ně, nakrmí je.“

Žďárská rozhlasová iniciativa nebyla v Česku ojedinělá. Kupříkladu Václav Havel a herec Jan Tříska promlouvali z vysílače Liberec.

Čtěte také