Buďme v tvrdém jádru Evropské unie, jinak zmizíme na periferii, píše slovenský komentátor

Často probíranou otázkou jsou platy pracovníků z novějších členských zemí unie, kteří v těch starších členských zemích pracují za nižší mzdy. Je to problém, který nejen nový francouzský prezident Emmanuel Macron označuje za sociální dumping. Nad slovenským pohledem na věc se v komentáři v deníku Pravda zamýšlí Peter Javůrek.

Jako směšně okrajová záležitost se může jevit problém vysílaných pracovníků, kteří na západě Evropy pracují za východoevropské mzdy. Francouzský prezident Macron podle komentátora tlačí na pilu proto, aby téma levných zahraničních pracovních sil nevyužívala krajní pravice. Zároveň se této otázky chce zbavit ještě předtím, než se pustí do boje s francouzskou levicí o zákoník práce, čteme v komentáři slovenského deníku Pravda.

Ať s námi mluví

I přes francouzské domácí souvislosti se ale jedná také o celoevropské téma, které může pomoci změnit sociální mapu celé Evropské unie. „Pokud my Slováci nebudeme hloupí, může vše z dlouhodobého hlediska dopadnout ve slovenský prospěch. Nebýt hloupí v tomto případě znamená jednat a snažit se být mezi těmi, s nimiž se vyjednává,“ píše slovenský komentátor.

Zhruba totéž, věcně a bez hysterie, platí i takzvaném „jádru Evropské unie“. Na jedné straně se jedná o obvyklou diplomacii, obchod, politiku, získávání a vzdávání se výhod výměnou za něco jiného. Tak jako vždy.

Jde ale i o to, že zatímco někteří členové unie se od společného projektu odklánějí, jiní naopak chtějí pokračovat v integraci. Ta ještě oficiálně neskončila, v krátkých dějinách Evropské unie zatím nenastala chvíle, kdy by se dalo říct: „Tak, plán jsme splnili a ode dneška už bude všecko jen jaksi navíc,“ dočteme se v komentáři slovenského deníku Pravda.

Logo|foto:Český rozhlas

Evropská integrace je proces, který mění své kontury podle politických a ekonomických okolností. Momentálně se hraje o to, aby ten, kdo chce, pokračoval a ten, kdo nechce, nebrzdil ty, kteří pokračovat chtějí. Což znamená více rychlostí.

S tím souvisí, že rychlostní pruhy na pomyslné cestě jsou navzájem propustné. Zároveň je zřejmé, že o tom, kdo a jak rychle pojede, přednostně rozhodují ti, kteří už v daném pruhu jsou, píše komentátor Javůrek.

Pod Bruselem je nejlépe

Nám Slovákům může být celkem jedno, kdo naše setrvání v jádru potvrdí. Ale nemůže nám být jedno, jestli k potvrzení příslušnosti k jádru dojde nebo ne. Nebude totiž jedno, jestli zůstaneme v Evropě, která chce pokračovat, nebo postupně zmizíme na periferii – geografické, politické a nevyhnutelně také ekonomické, podotýká komentátor slovenského listu Pravda a dodává:

„Němci nebo Francouzi se tím trápit nemusí, ale my Slováci ano. Je totiž jasné, že v našem případě by alternativou nebylo žádné pohodlné závětří, jak nám někteří na Slovensku malují, ale prostě odchod na periferii. Nikdo nechce být rukojmím žádné vlády nebo garnitury, ale v dnešní době bude s budoucností hazardovat jen slaboduchá osoba nebo cizí agent.

Co si budeme namlouvat, vždy, když se začnou ozývat hesla typu „vládněme si sami!“, většinu jejich hlasatelů tvoří vychytralci, jejichž motivem je naděje, že na menším dvorku může vyskakovat i kdejaký neduživý kohoutek. Takový, který by si na větším dvoře sotva mohl hrát na pána.

Logo|foto:Český rozhlas

Nemluvě o tom, že heslo o samostatném vládnutí a různé jeho verze jsou nepravdivé. Tak svobodně, jak si můžeme sami vládnout „pod Bruselem“, jsme si nikdy v dějinách vládnout nemohli. A pokud se vydáme napospas silám, které dnes opět chtějí ovládat alespoň část kontinentu, můžeme si být jisti, že si ani sami vládnout nebudeme. Ani trochu a už vůbec ne v náš prospěch, uzavírá Javůrek.