Putin zahajuje školní rok hodinou o budoucnosti Ruska. Jistě dojde na přehnané ambice, říká expert

V ruských školách je v posledních letech stále větší důraz na vlastenectví a výjimečnost země. Podle politického geografa Michaela Romancova to ilustruje státní kulturně vzdělávací politika s názvem „Rusko – ne Evropa“, která byla přijata po anexi ukrajinského poloostrova Krym.

Posledních deset let se také Rusko snaží vrátit na nejvyšší příčky žebříčku vojenské síly. Rozhodujícím momentem byla válka s Gruzií v roce 2008, která ukázala špatný stav ruských ozbrojených sil. Od té doby zdárně probíhá rozsáhlá modernizace armády.

Rusko o Česku a střední Evropě smýšlí jako regionu silného sovětského a ruského vlivu. Ve sdělovacích prostředcích se můžete setkat s názory, jak by si Rusko přálo optimalizovat zdejší situaci, ale reálné vojenské kapacity na to nemá.Michael Romancov

Nebát se Ruska je naivní

„Rusko má chuť působit globálně jako Sovětský svaz, ale i jim dochází, že na to nemají kapacity. Byli jsme svědky návštěv lodí ruského námořnictva v zahraničí, například atomového křižníku Petr Veliký ve Venezuele a na Kubě, které sice v daném místě působí mohutně, ale globálně na to Rusko nemá,“ podotýká Romancov.

Podle politického geografa z pražské Metropolitní univerzity ale evidentně došlo k výraznému nárůstu kapacit pro použití v blízkém zahraničí, případně selektivně v Sýrii nebo výhledově v Afghánistánu.

Důvod obávat se sílícího Ruska můžou mít také v Pobaltí, byť to neznamená, že by jim bezprostředně hrozila vojenská expanze. Členství v Evropské unii a NATO jim stejně jako dalším severským zemím poskytuje institucionální ochranu, které si je Moskva podle Romancova dobře vědoma.