Američané si myslí, že se jim katastrofy vyhnou. Poučit by se měli v Nizozemsku

Nad tím se v komentáři na serveru americké televizní stanice CNN zamýšlí Frida Ghitisová.

Autorka tvrdí, že velkým škodám na americkém pobřeží mohli předejít tamní obyvatelé i úřady. Poukazuje přitom na přístup k podobným katastrofám v Nizozemsku, ze kterého si ale prý ve Spojených státech nedokázali vzít příklad.

„Když před dvanácti lety zasáhl hurikán Katrina město New Orleans, byla jsem v zahraničí,“ vzpomíná komentátorka. Záběry ničivé síly přírody sledovala z nizozemského Amsterdamu, tedy města, které místy leží až dva metry pod úrovní hladiny moře. Byla tehdy v zemi, která si kvůli silným bouřím vytrpěla víc než dost. Ať už co do počtu lidských obětí nebo rozsahu materiálních škod.

Holanďané se nestačí divit

Teď nizozemské večerní zprávy opět ukazují utrpení ve Spojených státech. Lidé sledují zpravodajské informace a lidské příběhy vyprávěné promáčenými holandskými reportéry v Texasu. Diváci vidí evakuaci obyvatel Houstonu, včetně starých lidí nebo mladých rodin, které se snaží dostat své děti a domácí mazlíčky do bezpečí před povodní způsobenou tropickou bouří Harvey.

Ale kromě soucitu Holanďané také přemýšlejí, proč Američané nevyužili ponaučení, kterého se v minulosti Nizozemsku dostalo za tak vysokou cenu, píše americká komentátorka na serveru stanice CNN.

Většina holandských reportérů, kteří jsou teď v Texasu, se ptá, jak je možné, že Spojené státy tak brzy zasáhla další podobná katastrofa jako v minulosti. Vždyť velká část Nizozemska leží pod úrovní hladiny moře, přesto se zemi už desítky let daří vyhýbat větším záplavám. Naopak, Spojené státy teď po velké vodě spojené s hurikánem Katrina čelí další podobné pohromě.

Nizozemsko si nedokážeme představit bez větrných mlýnů a vodních kanálů|foto: Miloslav Hamřík

Odpověď na otázku nachází autorka hned v několika oblastech. Spojené státy se nedokáží poučit z předchozích bouří a hurikánů, protože si prý nechtějí přiznat dopady klimatických změn a související problémy neřeší koordinovaně na federální úrovni, myslí si komentátorka Ghitisová.

1. Uznejte změny klimatu

Problém tedy nespočívá jen v nedostatku účinných technických opatření. Souvisí také s kulturou, politikou a psychologií, která je pro současnou Ameriku charakteristická. Spojené státy jsou prý ve stádiu odmítání, upřesňuje svůj názor autorka na serveru americké stanice CNN. Toto popření má podle jejího názoru několik podob.

Nejprve se jedná o to, že prý americké vedení odmítá existenci změn klimatu. Současný americký prezident Donald Trump už před svým vstupem do politiky označil tvrzení o klimatických změnách za spiknutí proti Americe. „Globální oteplování vymyslela Čína ve svůj prospěch tak, aby průmysl Spojených států přestal být konkurenceschopný,“ napsal kdysi Trump na sociální síti Twitter.

Od chvíle, kdy se postavil do čela světové velmoci, americký prezident Trump rozhodl o odstoupení Spojených států od klimatické dohody z Paříže. Rozpustil také svůj poradní panel pro změnu klimatu a nepokrytě odmítl závěry řady renomovaných vědců a vědeckých institucí. Šéf Bílého domu zkrátka a jednoduše ve změnu klimatu nevěří, píše autorka komentáře uveřejněného americkou televizní stanicí CNN.

Meteorologové předpověděli hodně z projevů a dopadů, které hurikán Harvey má. I tak ale prezident Trump řekl, že nikdo nemohl vědět, jak strašné dopady bude tropická bouře mít. Je pravda, že hurikány na americkou pevninu přicházely vždy. Ale se změnou klimatu se voda v mořích a oceánech otepluje, jejich hladina roste a hurikány jsou proto stále ničivější.

Záchranář shlíží na zaplavené ulice New Orleans po hurikánu Katrina|foto: U.S. Air Force, CC0 Public domain

Vysoká voda při hurikánu Sandy v roce 2012 zatopila části newyorského Manhattanu. Před sto lety by se to ale nestalo, protože hladina by tehdy byla o třicet centimetrů níž, dokládá svůj názor komentátorka Ghitisová.

2. Přijměte pomoc federální vlády...

Další forma amerického odmítání reality podle ní spočívá v oblasti lidské psychologie. Mnoho Američanů je prý pevně přesvědčených, že se jim katastrofy jednoduše vyhnou. Tedy, že něco zlého se zkrátka a dobře nepřihodí právě jim.

I přes rostoucí pravděpodobnost příchodu ničivých bouří na americké pobřeží prý ve Spojených státech nedochází k dobře organizované snaze se s nebezpečím vyrovnat. Podle komentáře na serveru stanice CNN je naopak patrná snaha rušit už přijatá opatření, která souvisí s protipovodňovými opatřeními. A to hlavně na úrovni federální vlády, které tato politika prochází bez významného odporu veřejnosti, píše Ghitisová.

K přehlížení klimatických změn a ohrožení přírodními silami se přidává další problém. Je jím všeobecný odpor k americké vládě ve Washingtonu, který zastává především pravicová část amerického politického spektra. K zasahování federální vlády do místních záležitostí byl svého času skeptický i Ronald Reagan. Bývalý americký prezident řekl, že „devět nejděsivějších slov v angličtině zní: jsem z vlády a přišel jsem pomoci.“

S takovým pojetím ale komentátorka Ghitisová nesouhlasí. Podle ní existují určité výzvy a problémy, které dokáže zvládnout jen federální vláda. A ukazuje na Nizozemsko, kde se prý lidé naučili, že jednou takovou oblastí je právě boj se silou moře.

Povodeň v Nizozemsku v roce 1953 si vyžádala téměř dva tisíce obětí. Vláda se v reakci na to rozhodla posílit hráze a další ochranné prvky|foto: CC0 Public domain

Holandskou veřejnost o tom přesvědčily události roku 1953. Rozsáhlá bouře si tehdy vyžádala skoro dva tisíce lidských životů, zaplavila velkou část Nizozemska, zdevastovala pole s úrodou, zabila dobytek a zničila velké množství majetku. Holandská vláda okamžitě poté založila komisi, které dostala za úkol vymyslet strategii, jak nebezpečným bouřím odolávat,“ popisuje ve svém komentáři Ghitisová.

Komise poté předložila plán na výstavbu velkých protipovodňových systémů, které se v Nizozemsku postavili roku 1997. Receptem bylo přijetí takzvaného „zákona Delta“ nizozemským parlamentem na konci padesátých let minulého století. K úpravě legislativy do podoby vodního zákona pak v Nizozemsku došlo v roce 2009. Místo čekání na takzvanou stoletou vodu, která teď ale statisticky přichází častěji, Holanďané snížili riziko katastrofických záplav na jednu za čtyři tisíce let,“ dodává Ghitisová na serveru americké televizní stanice CNN.

3. ...a nechte ji postavit hráze

Výsledkem snahy inženýrů a politiků v Nizozemsku je totiž systém přehrad, hrází a dalších projektů, jehož vybudování organizovala vláda a dokončený byl po třiceti letech. Náklady na postavení protipovodňového systému byly ale obrovské a dosáhly až na pět miliard dolarů.

Ve srovnání s nečinností se ale vynaložené úsilí i peníze Holanďanům vyplatily, pokračuje komentátorka Ghitisová. Pro srovnání uvádí odhad nákladů způsobených hurikánem Katrina, které americké úřady vyčíslily na víc než sto miliard dolarů. K nim je navíc nutné připočítat i nevyčíslitelné lidské utrpení.

Donald Trump na setkání s Ronaldem Reaganem v roce 1987|foto: CC0 Public domain

Když tedy nizozemští experti diskutují o současné situaci v americkém Houstonu, všímají si, že protipovodňová infrastruktura je ve Spojených státech ve velmi špatném stavu. A že neexistuje zákon, který by určoval přijatelné riziko tak, jako je tomu v Nizozemsku.

V Holandsku si ale podle komentátorky Ghitisové také uvědomují, jak nebezpečné by bylo usnout na vavřínech. Situaci v Houstonu a na dalších místech postižených přírodní katastrofou na americkém pobřeží Holanďané vnímají jako další důvod k vylepšení svého vlastního protipovodňového systému. Uvědomují si totiž, že vědci předpokládají zvýšení hladiny světových moří do konce dvacátého prvního století až o další jeden metr.

Při takové hrozbě by neměl být žádný prostor pro odmítání a popírání stávajícího stavu a klimatických změn a rizik. „Voliči a politici v Nizozemsku vědí, že zahrávat si s rizikem pro zisk politických bodů je v takovém případě nepřijatelné,“ uzavírá svůj komentář Ghitisová.