Balistické rakety Afghánistánu
Zdroj: www.army.czVe výzbroji afghánské armády jsou balistické rakety FROG-7 a SS-1 SCUD-B. S ohledem na jejich ohromnou zastrašovací roli je bude dokonale chránit v podzemních úkrytech a čekat na vhodný okamžik použití. Po celou tu dobu bude hrozit raketovým úderem. Některé rakety FROG-7 s dosahem 70 km již byly přesunuty k hranici s Pákistánem. Jak již bylo uvedeno, afghánská armáda vlastní i 25 až 30 balistických raket SS-1 SCUD-B s dosahem 280 km. V případě, kdyby se podařilo odhalit a okamžitě zničit odpalovací zařízení, kterých má 2 až 4, podařilo by se tím i znemožnit použití vlastních balistických raket. V této souvislosti bych znovu rád zdůraznil, že nejsou žádné informace o tom, že by afghánská armáda vlastnila jaderné zbraně (včetně balistických raket), i přesto že celá dlouhá léta o to Taliban usiloval.
Následující řádky jsou věnovány těmto obávaným zbraním. Pokusím se ve stručnosti vysvětlit, co vlastně balistická raketa znamená, jakou bojovou hlavicí může být vybavena a jakým způsobem se používá. Doplňkem je stručný technický popis dvou typů balistických raket, které má afghánská armáda ve své výzbroji.
Charakteristika balistické rakety a trochu teorie o balistické dráze
Balistické ŘS z místa svého odpalovacího zařízení k cíli letí po tzv. balistické dráze, která je dána fyzikálními zákony. Aktivní, vzestupná (startová a postartová) fáze balistické dráhy je spojená s činností reaktivního motoru, který raketě udělí požadovanou rychlost. Po vyhoření motoru následuje pasivní fáze až do dosažení vrcholového bodu balistické dráhy (několik desítek až stovek kilometrů). V sestupné fázi je ŘS ovlivňována přitažlivostí Země a prostředím atmosféry a je završena konečnou fází spojenou se zásahem cíle. Ze samotného principu balistických raket vyplývá, že jejich přesné použití je ovlivňováno mnoha faktory (přesnost výpočtu vlastní polohy, koordinát cíle, povětrnostní podmínky, zejména síla a směr větru v různých výškových hladinách ad.).
Balistické rakety obvykle nejsou řiditelné, a proto jsou poměrně nepřesné, v místě dopadu asi 1 až 5 km. Vzhledem k jejich účelu, možnostem použití různých typů hlavic s obrovským plošným účinkem a prioritnímu nasazení proti koncentrovaným pozemním plošným cílům, soustředěným vojskům a objektům je však tato přesnost plně dostačující. Balistická raketa sama o sobě nepředstavuje větší nebezpečí, velmi nebezpečné jsou bojové hlavice - konvenční vysoce explozivní, jaderná a chemická. Tyto hlavice o hmotnosti až několika desítek až stovek kilogramů jsou záměnné, tzn. že jeden typ balistické rakety může používat různé druhy bojových hlavic v závislosti na konkrétní situaci.
Stručný popis balistických raket afghánské armády
SS-1B SCUD
Původní verze taktické rakety SS-1B SCUD na pásovém podvozku JS-2 byla zavedena do operačního použití v roce 1962 pod označením R-17 (pozdější označení 9K72 ELBRUS). V Rusku byly vyvinuty tři verze této rakety. Všechny verze jsou instalovány na osmikolovém nákladním automobilu MAZ 543P se třemi řiditelnými nápravami. Víceúčelové vozidlo (TEL - Transporter Erector Launcher), někdy označované i jako MEL (Mobile Erector Launcher), v sobě slučuje dva prostředky - přepravní prostředek rakety a zcela samostatné odpalovací zařízení. Konstrukce vozidla umožňuje přepravu jedné rakety SCUD bez pohonných hmot, která může být zaplachtována. Vestavěné hydraulické zařízení umožňuje její přípravu (vztyčení do svislé polohy), nutné pro její odpálení. Po odpálení je nutné instalovat další raketu SCUD z přepravního automobilu na odpalovací zařízení.
Verze SCUD-B o celkové hmotnosti 6370 kg je 11,16 m dlouhá, SCUD-C o hmotnosti 6400 kg je dlouhá 11,25 m a SCUD-D o hmotnosti 6500 kg má délku prodlouženou na 12,29 m. SCUD dnes představuje nejrozšířenější balistickou raketu na světě, Afghánistán má verzi B. Postupně bylo uvedeno do provozu několik verzí, včetně upravených verzí v jiných státech, např. v Iráku, Číně a dalších. Hmotnost automobilu bez rakety je 30 600 kg, s raketou SCUD naplněnou pohonnými hmotami 37 400 kg. Předpokládá se, že jen v Rusku bylo do roku 1991 vyrobeno asi 900 mobilních odpalovacích zařízení MAZ 543P. Mnoho dalších bylo vyrobeno rovněž licenčně i v jiných státech. Taktický dojezd vozidla MAZ 543P je 650 km a maximální přepravní rychlost po komunikaci 55 km/h. Pohon zabezpečuje dieselový motor, který se startuje z baterie nebo stlačeným vzduchem (vhodný způsob při nízkých teplotách). Vozidlo je vybaveno dvěma elektrickými generátory o napětí 28 Vss/7 kW pro napájení elektrické sítě vozidla a 10 kW pro napájení systému řízení, kontrolu a ovládání odpálení rakety. Uvnitř vozidla jsou dva oddělené prostory pro pětičlennou obsluhu a dva prostory po levé straně pro příslušenství a speciální vybavení. Hydraulické ovládání polohovacího zařízení rakety je umístěno odděleně se zásobníkem stlačeného vzduchu v zadní části. Okysličovadlo a palivo (4000 kg) se plní do rakety před přeložením na odpalovací zařízení. Elektrická soustava zabezpečuje inicializaci všech systémů rakety, nutných pro vlastní odpálení. Před odpálením se do rakety plní startovací palivo a stlačený vzduch. Kompresorová stanice plní 4 tlakové lahve odpalovacího zažízení na 350 atmosfér. Počet raket na jedno odpalovací zařízení, převážených na přepravních vozidlech, může být různý, obvykle se pohybuje od 2 do 8 raket. Podle uváděného počtu 25 až 30 raket SCUD-B, které má Afghánistán, usuzuji, že má čtyři odpalovací zařízení. Otázkou zůstává, zda jsou všechny čtyři provozuschopné.
Technická životnost rakety SCUD (skladovací doba) je 15 až 20 let. Ze skladovacího kontejneru do stavu pohotovosti ji lze připravit za 1 až 2 hodiny (provozní norma udává 95 minut). Během ní se raketa sestaví, naistaluje se řídicí systém a bojová hlavice (konvenční, chemická, bakteriologická), provede se testování systémů rakety a ovládacího zařízení. V polních podmínkách může být v sestaveném stavu (bez pohonných hmot) uchovávána po dobu až 12 měsíců. V terénu se obvykle nachází v přepravní poloze na odpalovacím zařízení ve vyčkávacím prostoru a pečlivě zamaskována. Z vyčkávacího do palebného postavení se může přemístit za několik minut. Doba od příjezdu do palebného postavení, vztyčení rakety, zpracování údajů palby a periodických meteorologických hlášení, doplnění palivem až po odpálení se pohybuje od 17 do 30 minut. Doba přípravy k odpálení rakety na předprogramovaný cíl se zkracuje na pouhých 9 minut. Další raketa může být odpálena po přeložení z transportního na odpalovací zařízení ne dříve než za 20 minut. Tato činnost se provádí v okopech, ale ne vždy pod maskovací sítí. Při soudobém vybavení moderních armád průzkumnými prostředky je pro odborníky dostatečným demaskujícím příznakem. Je možné, že tuto přípravu by mohli specialisté provést ve vybudovaných podzemních úkrytech, ale vlastní odpálení se musí provést z volného terénu a startující raketu pravděpodobně zjistí senzory na letounech a družicích. I bez speciálních detektorů je start rakety vidět ze značné vzdálenosti. Jakmile takto odhalí svou přítomnost, poloha odpalovacího zařízení bude okamžitě určena s vysokou přesností a v zápětí bude s největší pravděpodobností i zničeno. K těmto účelům by mohl být použit například letounový výkonový laser ABL. Ve stavu nejvyšší pohotovosti k odpálení (ve vztyčené poloze a naplněná palivem) může setrvatnejvýše 2 hodiny. Od vydání rozkazu k odpálení rakety uplyne maximálně 5 minut, změna a přeprogramování cíle trvá 7 minut.
S ohledem na poslání a cíle raketového systému je kladena mimořádná pozornost utajení a snížení demaskujících příznaků na minimum. Jedním z opatření je utajené spojení, zejména v rámci palebné baterie. Veškeré údaje pro vlastní vedení palby jsou zpracovávány na základě nařízení a pokynů nadřízených stupňů v mobilní ústředně řízení palby. Součástí připravovaných podkladů je zpracování meteorologické situace, zejména údajů síly a směru větru ve výškových hladinách, které se využívají ke korekci vypočtených parametrů balistické dráhy. K přenosu zpracovaných parametrů předprogramovaného cíle a dalších provozních a bojových instrukcí do mobilního odpalovacího zařízení pro naváděcí systém rakety z mobilní ústředny řízení palby je využíván kabel.
FROG-7
Raketový systém FROG-7 byl vyvinut počátkem 60. let jako taktická jaderná zbraň. Poprvé byl použit v roce 1965. Mohutný rozmach vývozu systému se odrazil v jeho hojném použití v mnoha ozbrojených konfliktech spolu se systémem SS-1 SCUD. FROG-7 byl využíván v arabsko-izraelské válce v roce 1973, v Jemenu, v irácko-íránské válce v letech 1980-88, v irácké válce v roce 1991. Do dubna 1999 byl využíván i nyní v Bosně. Základním článkem systému FROG-7 (modernizovaná verze je označena 9K52 LUNA-M) je mobilní odpalovací zařízení 9M21. Používá standardní neřízené rakety 9M21F o hmotnosti 2500 kg a délce 8,95 až 9,4 m s vysoce explozivní bojovou hlavicí. Maximální kruhová odchylka rakety na maximálním dosahu 70 km činí 500 až 700 metrů, někdy je dálková přesnost uváděna 2,8 km a směrová 1,8 km. Raketa může být vybavena několika typy taktických hlavic - jadernou (o její existenci v Afghánistánu nejsou žádné informace), chemickou a slátkou VX o hmotnosti 216 kg.
Doba potřebná pro přípravu systému k palbě od příjezdu do palebného postavení, vztyčení rakety, testování, odpálení, svinutí a přemístění do přípravného postavení se pohybuje od 15 do 30 minut. Nabití odpalovacího zařízení další raketou trvá asi 1 hodinu. Obsluhu odpalovacího zařízení zabezpečují 4 osoby. Rakety se přepravují na transportním vozidle 9T26 (automobil ZIL-135LM). Raketové systémy FROG-7 (LUNA-M) byly od 70. let vyvezeny do Afghánistánu, Alžíru, Egyptu, Iráku, Kuvajtu, Jižní Koreje, Libye, Sýrie, Jemenu, na Kubu a dalších států.
