V létě i v zimě měří dobrovolníci vydatnost vodních pramenů. Jedním z nich je Eva Hůlková

23. září 2017

Redaktorka Romana Pacáková se sešla s Evou Hůlkovou pozdě odpoledne na krásné vyhlídce nad ratibořickým údolím - u Rýzmburského altánu. A odtud se obě vydaly pěšinkou dolů k řece Úpě. Jejich cílem byl pramen ukrytý hluboko v lese, a úkol zněl - změřit jeho vydatnost. Paní Eva pracuje už několik let jako dobrovolný pozorovatel pro ČHMU a na tuhle cestu se vydává v létě i v zimě, za každého počasí, každý týden.

Les je nádherný kus světa, kam chodíme odpočívat a načerpat nové síly. Když tam jdeme na procházku v tomto období, tak většinou s košíkem, abychom ho domů přinesli plný hub. Ale Eva Hůlková se vydává do divokého lesa Národní přírodní památky Babiččino údolí s plechovou nádobou o objemu 21 litrů.

A kromě toho s sebou nese digitální teploměr, stopky, zápisník a tužku. Ano, je to dost neobvyklá výbava na procházku lesem, ale účel jejích pravidelných výprav je také neobvyklý. Je dobrovolným spolupracovníkem Českého hydrometeorologického ústavu a chodí měřit vydatnost jednoho sledovaného pramene.

Čtěte také

Paní Eva se na tuhle cestu se vydává v létě v zimě, za každého počasí, pravidelně každou středu pozdě odpoledne a třeba v zimě, když je sníh, to musí být dost dobrodružná cesta.

Rýzmburský altán stojí v samém závěru Babiččina údolí, vysoko nad řekou Úpou. Je odtud nádherný výhled do údolí a také na nedaleký Boušín s jeho známým poutním kostelíkem. Všechna tato místa jsou dějištěm Babičky Boženy Němcové.

Rýzmburský altán

Altán je také posledním zastavením naučné stezky, která vede celým údolím až z České Skalice, v těchto místech ve strmé stráni asi 60 metrů nad řekou. Místy je tak úzká, že se na ní dva lidé vedle sebe nevejdou. Divoká hladina Úpy tu a tam probleskuje dole v té nesmírné hloubce mezi stromy zdejší neméně divoké přírody. Je to chráněné území a zdejší les si žije bez zásahu lidské ruky.

Je to ráj vzácných druhů rostlin, drobných savců, ptáků, obojživelníků i hmyzu

Cesta ke sledovanému prameni vede od altánu kus po turistické značce, ale pak je třeba z ní sejít do hloubi lesa. A tam už není orientace tak snadná. Paní Eva si před lety, když s měřením začínala, našla výrazný orientační bod - dva vzrostlé buky, které rostou těšně vedle sebe a jejich kmeny jsou takovou dobře viditelnou bránou k hledanému prameništi.

Voda tu vyvěrá na více místech přímo z lesní stráně. Neukázněné stružky vody jsou za účelem měření uměle svedeny do odběrového místa, kde se měření provádí. Vypadá trochu jako maličká přehrada, kterou tvoří dva pruhy betonu přepažené ocelovým plátem, v němž jsou vyříznuty dva otvory ve tvaru písmene „U".

Zde se měří momentální průtok

Nejprve se do vody ponoří teploměr a zůstává tam po celou dobu měření. Voda má velmi stabilní teplotu po celý rok - v létě kolem 10°C, v zimě kolem 8°C. Samotné měření vydatnosti pramene se provádí u každého výtokového otvoru třikrát po sobě. Odběrová nádoba se přirazí k výtoku a v tom momentě se zmáčknou stopky. Jakmile se nádoba naplní a přeteče, odečte se čas přesný na setiny sekundy. Vše se zapíše do speciálního notýsku, včetně teploty vody, data a přesného času měření. Zapisuje se také momentální stav počasí a teplotu vzduchu.

Vyhlídka z altánu na údolí Úpy

Naměřené údaje se pak odesílají do Českého hydrometeorologického ústavu

Když bylo měření hotovo, Romana se paní Evy zeptala, jestli se tam tak sama nebojí, třeba v zimě, kdy už se velmi brzy stmívá. Odpověděla s úsměvem, že se nikdy nikde nebojí. Z domova k prameni to má asi 1,5 km, celkem tedy ujde asi 3 km.

Je povoláním lékařka a na otázku, jak k takové práci přišla, odpověděla také s úsměvem. Po domech blízké obce, kde bydlí, obcházeli jednou pán a paní z hradeckého ČHMÚ a hledali někoho, kdo by byl ochoten toto měření dobrovolnicky vykonávat a jí to přišlo jako dobrý důvod muset si každý týden udělat vycházku do lesa. A tak se stala dobrovolným pozorovatelem ČHMÚ a do lesa k prameni chodí každou středu už od roku 2013.

autor: jou
Spustit audio