S hobity putujeme tam a zase zpět už osmdesát let. Podle antropologů skutečně existovali
Dobrodružný fantasy román Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky poprvé vyšel před osmdesáti lety. Kniha britského autora Johna Ronalda Reuela Tolkiena se stala základním kamenem ságy Pán prstenů. Na motivy příběhů z fiktivního světa Středozemě vznikla řada filmů, knih i počítačových her. A hobiti pronikli i do vědy. Antropologové dokonce zjistili, že skutečně existovali.
A to dokonce ve stejné době, jako lidé, dá se říct s trochou nadsázky. Vědci totiž objevili druh člověka, který byl hobitům velice podobný. K objevu došlo skoro přesně před čtrnácti lety, v září 2003 na indonéském ostrově Flores. Asi metr až metr a půl vysocí hominidé se na ostrov dostali zhruba před sto tisíci lety.
Vymřeli až v relativně nedávné minulosti, před třinácti tisíci lety. Jejich oficiální název zní homo floresiensis, tedy člověk florenský, ale vědci ho hned neformálně překřtili na „hobita“. Na tom, proč „hobiti“ vymřeli, se vědci neshodnou. Podle jedné z teorií je vyhubila vulkanická erupce před asi dvanácti tisíci lety.
Podle vědců z univerzity v australském Wollongongu pak „hobiti“ bohužel nepřežili střetnutí s moderními lidmi druhu homo sapiens, kteří do oblasti přišli právě někdy v době, ze které odborníci našli poslední „hobití“ nástroje.
Pramáti, která všechno sní
Ale třeba antropolog Gregory Forth z univerzity v kanadské Albertě věří, že pár jedinců na ostrově žilo ještě před příchodem Portugalců v 16. století. Forth vychází z mýtů domorodců. Ti si totiž předávají historky o takzvaném Ebu Gogo, což v překladu znamená „pramáti, která všechno sní“. Měly to být malé, chlupaté bytosti podobné člověku, které v omezené míře uměly mluvit. Podle některých zkazek lidé tyto tvory údajně zahlédli ještě v 90. letech minulého století.
Ať už jsou tyto legendy pravdivé nebo ne, faktem je, že i pro odborníky jsou „hobiti“ dodnes zahalení celou řadou záhad. Pro britskou BBC to potvrdil antropolog Chris Stinger z Muzea přírodopisné historie v Londýně.
Podle Stingera se homo floresiensis nejspíš vyvíjeli miliony let v úplné izolaci a my nevíme, odkud přesně přišli, jestli to není zakrslá forma homo erectus nebo jestli nebyli ještě primitivnější druh, který na ostrově přežil až do příchodu moderního člověka.
Hobitín jako Lincolnshire
Pán prstenů, Hobit a celá Středozem jsou u vědců oblíbené, protože většina z nich má slabost pro sci-fi a fantasy. A někteří nezůstávají jen u čtení nebo sledování filmů. Třeba vědci z univerzity v britském Bristolu zkoušeli zjistit, jaké ve Středozemi panovalo klima. Do univerzitního počítače nahráli detailní Tolkienovy mapy a na nich pak testovali klimatické modely.
Zjistili, že Hobitín by klimatem mohl připomínat úrodné britské hrabství Lincolnshire, ale třeba prostředí kolem Hory osudu připomíná Los Angeles – je tam vedro a spousta prachu. A Hora osudu samotná přidává vědcům vrásky i ve skutečném světě. Tuto lokaci totiž ve filmu ztvárnila skutečná sopka, novozélandská Mount Ruapehu, a vědci se báli, že sopka vybuchne, protože v nedávné době rostla její aktivita. K její zatím poslední erupci došlo před deseti lety.
Více kyslíku – vyšší výkon
A reálný dopad Tolkienova fantastického světa na vědu? Příkladem za všechny je studie vědců z Leicesteru. Ti se zamýšleli, jak je možné, že Aragorn, Legolas, Gimli a další hrdinové podávají tak nadlidské výkony. A přišli na to, že ve Středozemi by musela být vyšší hladina kyslíku v atmosféře.
To je dovedlo k závěru, že pokud bychom i my běžně dýchali vzduch s o zhruba deset procent vyšším podílem kyslíku, tak by to výrazně prospělo i našim výkonům.
Věděli jste, že první animovaná verze Hobit vznikla v roce 1966 v Praze? Podívejte se:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
