První věta textu naznačuje, že v dětských očích je rádio ještě něco tajuplného, záhadného. A právě dospělí mají příležitost dětem skrze rádio připravit neuvěřitelné zážitky. Jen takovou šanci nepromarnit!

Díky pořadu Michala Rataje se mi snad aspoň trochu podařilo vytvořit program určený dětským posluchačům. Během ladění programů na svítící stupnici na nás zahřímá orchestr i hlasatelka pořadů, šum nevyladěné stanice či "přihlouplá" komerční hudba. Podobnou "zvukovou kulisou" jsme často nevědomky obklopeni nejen doma, ale i na veřejnosti. Přitom jsme nuceni se této kulise přizpůsobit a buďto se ji naučíme nevnímat, nebo ji absorbujeme se vším všudy. Kéž by si člověk uvědomil, že to, co vnímá, ho ovlivňuje. A to platí i u dětí.

Jakub Prachař, student Divadelní fakulty AMU v Praze, vypráví pohádku a hudba / zvuky v pozadí přinášejí řadu situací, které text ilustrují, předjímají, nebo dokonce popírají. Vznikaly "vylaďováním" stanic na radiovém přijímači, z předem nahraných ruchů a formou koláže jsou zkomponované v jeden celek. Takto získaný materiál jsem pak v některých případech zpracovala způsobem, který nám dnes umožňuje počítačová technika, třebaže převážně upřednostňuji klasickou techniku střihu a následné montáže. Ale to snad už zabíháme příliš do hloubky, zkusme si to celé raději poslechnout...

Tak tedy ... bylo nebylo

...rádio...