Jan Fingerland: Nezávislý Kurdistán, pro a proti
Iráčtí Kurdové se v referendu jasně vyslovili pro vytvoření samostatného státu. Zbývají dvě podstatné otázky. Totiž, jestli je to opravdu počátek kurdské samostatnosti, a pokud ano, jestli jim tato samostatnost přinese větší užitek než dosavadní autonomie.
Ve prospěch kurdské svrchovanosti v Iráku lze uvést řadu dobrých důvodů. Mezi ně patří skutečnost, že Kurdové jsou příslovečný „národ bez státu“, ačkoli podporu pro své osamostatnění mají i mnohem menší a méně zasloužilé národy. Také se ukázalo, že Kurdům podřízenost státům, v nichž byli donuceni žít, moc neprospěla. Byli utlačováni, vyháněni a dokonce i vyhlazováni, svrchovanost alespoň části z nich může být dobrým lékem na starý problém.
A za třetí, Kurdové, totiž ti iráčtí stejně jako syrští, byli zatím předními kladnými hrdiny boje proti Islámskému státu. Tak jako naše legie vybojovaly politickou podporu Západu pro projekt samostatného Československa, mohou se nyní i Kurdové odvolávat na své zásluhy a žádat od světa svou odměnu.
Důvod k opatrnosti
Proti stojí řada známých argumentů, které jsme zmiňovali i v tomto pořadu, jako je obava z aktivizace dalších kurdských menšin v okolí a z narušení stability hranic v celém regionu s dalekosáhlými důsledky. Panují pochybnosti o ekonomické životaschopnosti nového státu, který je živ hlavně z ropy, jíž by navíc mohl vyvážet pouze přes státy, které jeho vzniku nepřejí, tedy Turecko a Irák.
Je tu ještě jedna velká skupina výhrad, o které se mluví mnohem méně. A ta se týká samotného fungování kurdské autonomie v Iráku. Ta na jednu stranu funguje velmi dobře, pokud ji srovnáváme s poměry v Iráku, natož Sýrii. Zároveň ale není tak bezproblémová, jak sami Kurdové a jejich přátelé líčí.
Irácký Kurdistán je takřka nezávislý stát se znaky demokracie, ale také jakési klanové oligarchie kombinované se systémovou korupcí. Tamní záležitosti ovládají zejména politické dynastie Barzáníů a Talabáníů. Mají v rukou obě hlavní politické strany a uplatňují svůj vliv na svém teritoriu. V minulosti spolu vedly velmi tvrdé spory a příležitostně i boje, ke spolupráci je přiměla hlavně vnější hrozba.
Rozdělený národ
Tento rozpor se projevil i v referendu. To vypsal Masúd Barzání, příslušník jedné z obou politických dynastií. Jeho odpůrci ho ovšem podezřívají, že tím hlavně hájil své partikulární zájmy, totiž svou vlastní politickou budoucnost a pozice své rodiny a jejích klientů. Proto zatímco v oblasti Barzáního Irbílu vyvolávalo hlasování o samostatnosti velkou pozornost a nadšení, východně odtud, v Sulajmáníi, to tak žhavé nebylo.
Tady totiž hrají hlavní roli Talabáníové. A ti nemají zájem pomáhat svým rivalům při upevňování moci. Navíc nejsou přesvědčeni o načasování referenda, i vzhledem k momentálním výhodám setrvání v rámci Iráku. Talabáníové jsou také klienty Íránu, kterému rovněž vyhovuje udržení iráckého státu pohromadě.
Pro úplnost dodejme, že výhrady měli i islamisté z Islámské skupiny Kurdistánu a také hnutí Gorran, které usiluje o reformu kurdské politiky v liberálně-demokratickém smyslu.
Referendum však dopadlo jednoznačně pro osamostatnění. Hlasovala jasná většina oprávněných voličů a jasná většina z nich hlasovala pro samostatnost. Hlasování sice bylo vlažně přijato na východě v Sulajmáníi, ale jeho konání tam podpořila i manželka vážně nemocného Džalála Talabáního, nedá se tedy říci, že nemělo legitimitu.
Je méně více?
Teď je otázka, co bude dál, a zda místo větší samostatnosti nepřinese iráckým Kurdům větší rozvrat a ztrátu autonomie. Talabáního a Barzáního klany stojí proti sobě a nelze vyloučit, že se jejich nevraživost projeví v blízké budoucnosti naplno, zejména, pokud se skutečně ustaví nezávislý Kurdistán.
Velmi ostrá varování, případně už i konkrétní kroky, přišly ze všech okolních zemí, tedy Íránu, Sýrie, Turecka a konec konců i iráckého premiéra, který referendum označil za protiprávní. Situace je tedy velmi nahnutá a pokud by například okolní státy své hrozby splnily, máme na Blízkém východě další válku. Z toho může mít radost jediná síla, totiž Islámský stát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
