Jan Fingerland: Palestinská Hlava 22

Hamdalláh zastupuje hnutí Fatáh, zatímco Gazu už od roku 2007 monopolně ovládá Hamás – a stalo se tak po krátké „občanské válce“, při které se mezi příslušníky obou hnutí stalo mnoho ošklivých věcí.

Bolesti kompromisu

Od té doby byla řada pokusů obě palestinská území a obě politické entity nějak sloučit, ale tyto snahy narážely na neochotu Fatáhu i Hamásu vzdát se moci ve prospěch celku. Například již v roce 2011 podepsalo v Káhiře 13 palestinských stran, včetně Fatahu a Hamasu, dohodu o usmíření, sestavení společné vlády a vypsání voleb. Nepodařilo se ani jedno.

Skutečnost, že premiér Ramí Hamdalláh mohl přijet do Gazy a předsedat tam jednání kabinetu, je velká věc|foto: ČTK/AP, Khalil Hamra,ČTK

Podobně v roce 2014 neproběhly obecní volby, protože se obě palestinské strany nedokázaly dohodnout. To všechno škodí palestinským politickým aspiracím – bez jednotné vlády nemohou Palestinci pomýšlet ani na jednání s Izraelci, ani na skutečný provoz státu a zajišťování věcí, které každý občan může oprávněně očekávat od své vlády.

Oproti minulým pokusům o smíření je to teď přece jen trochu jiné. Jak Fatáh, tak i Hamás se dostaly pod velký politický tlak zevnitř i zvenčí a také mají ekonomické problémy. Hamás si zvolil nové, údajně umírněnější vedení a naopak předseda Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás ví, že mu mnoho času nezbývá – ani ve funkci, ani v životě.

Už jen skutečnost, že jeho premiér Ramí Hamdalláh mohl přijet do Gazy a předsedat tam jednání kabinetu, je velká věc. Do budoucna by měl předsedat společné vládě, jež by převzala starost o administrativní záležitosti pásma Gazy, ale také kontrolovala hranice, přechody a řešila bezpečnostní otázky.

Mahmúd Abbás|foto: World Economic Forum from Cologny, Switzerland

Vlastní puška nade vše

A v tom je zakopán pes. Hamás, který začal jako palestinská ozbrojená organizace, se konec konců i samotné Gazy v roce 2007 zmocnil násilím a tvrdí, že tehdy jen předešel podobnému pokusu ze strany Fatáhu. Dost těžko se bude vzdávat své ozbrojené moci. Bez toho ovšem nemůže být řeč o společné vládě a konec konců ani o palestinské státnosti.

Podle dřívějších dohod by Palestinská autonomie měla v Gaze rozmístit 3000 svých mužů. To je ale zanedbatelná síla proti desítkám tisíc lidí ve zbrani, které má v rukou Hamás. Je tedy otázka, zda se Abbásovi a Hamdalláhovi alespoň tentokrát podaří překonat bariéru mezi proklamacemi a politickou realitou.

Palestinci zároveň vědí, že bez společné vlády se nedostanou dál v jednání s Izraelci. Jeruzalémská vláda se zatím snadno mohla odvolávat na skutečnost, že dohodu musí uzavírat s jediným partnerem a navíc takovým, který bude schopen za dohody ručit. Nic takového Palestinci ale slíbit nemohli.

Skutečnost, že premiér Ramí Hamdalláh mohl přijet do Gazy a předsedat tam jednání kabinetu, je velká věc|foto: ČTK/AP,ČTK

Koho si vybrat

Navíc se v současné situaci skrývá jiná potíž pro další postup Palestinců. Izraelci, a zdaleka nejen oni, považují Hamás za teroristickou organizaci. Nemohou prý uzavřít mírovou dohodu s někým, kdo se nevzdal, dokonce ani v základních dokumentech, svých cílů na zničení Izraele. Mahmúd Abbás dost těžko přiměje Hamás jak k odzbrojení, tak k odstoupení od protiizraelské ideologie a násilných metod.

Palestinský prezident jakoby si tedy musel vybrat: buď uzavře kompromis s Hamásem – a nebo Izraelem, s oběma zároveň, jak se zdá, to momentálně nejde. Na druhou stranu je jasné, že něco se děje, na palestinské představitele tlačí Egypt i Saúdská Arábie, které chtějí problém konečně vyřešit.

Také palestinská veřejnost je stále nespokojenější a dává to najevo. A americký pověřenec pro izraelsko-arabská mírová jednání pendluje mezi Amerikou a Blízkým východem. Jestli z toho něco bude, uvidí svět během pár týdnů.