Robert Fulghum: Jsem nelegitimní vnuk Járy Cimrmana

Robert Fulghum prý má vikingské kořeny, původem z Dánska. Narodil se ale na texaském venkově. „Kolem byla velká česká komunita, kam jsme chodili na koláče, pivo a uzené. Ti lidé mě ovlivnili už v mládí a já to teď zužitkovávám,“ říká spisovatel. Pusťte si celý rozhovor ve videu!

Moje babička žila s Cimrmanem

V okamžiku, kdy se dozvěděl o Járovi Cimrmanovi, prý pochopil, proč myslí jinak. Setkal se s i Cimrmanovým duchovním otcem Zdeňkem Svěrákem. „Povídali jsme si a mě došlo, že by měl napsat nový příběh o životě legendárního muže ve Spojených státech,“ popisuje Fulghum.

„Moje babička s Cimrmanem totiž tehdy žila a já jsem jeho nelegitimní vnuk. Svěrákovi málem vypadly oči z důlků a z něj nevypadlo ani slovo,“ směje se. Na samotném Česku miluje prý vesničky a malá města. Když je tu na návštěvě, má program předem připravený. Ale jen na večer.

Kupte mi pivo

Ráno tráví vždy na hlavním náměstí. „Vypadám, jako že jsem starý a ztracený. Vždy se mě někdo ujme, jestli nepotřebuji pomoc. To se pak zaraduji a řeknu: Kupte mi pivo, vezměte mě domů a ukažte mi svůj život.“ Podobně prý poznával i Prahu.

Projel všechny linky metra a devět tramvají od první do poslední stanice a pozoroval lidi. Nebojí se, že by se ztratil. „Jsem tu s Čechy a ti mě vezmou domů,“ říká klidně spisovatel, jehož povídkové knihy vycházejí nejdřív u nás. Prodalo se jich už přes 16 milionů ve víc než 100 zemí.

Když píšete fikci, vlastně netušíte, co vaše postavy udělají. Vy je sice stvoříte, ale ony si dělají, co chtějí. A to je pak opravdová radost, popisuje Robert Fulghum|foto: Adam Kebrt

Každá postava jsem já. I opravář osudů

Jeho nejnovější kniha Opravář osudů se v Česku i odehrává. Vznikla z ideje, že se všichni navzájem denně ovlivňujeme. „Není to žádná zvláštní myšlenka. Jen se nad ní musíte zamyslet. Snažím se být užitečný. A když mi někdo řekl, že mu má kniha změnila život, došlo mi, že sám jsem opravářem osudů.“

I tentokrát jsou prý jeho postavy reálné. „V každé je kousek ze mne. Jsem trochu všechny.“ Taky většinu zápletek prožil na vlastní kůži. Možná proto píše jednu povídkovou knihu klidně i 20 let. „Je to můj život, který občas vypadá jako fikce,“ přiznává Robert Fulghum.