Jan Fingerland: Zemřel Džalál Talabání, velmistr politického kompromisu
Džalál Talabání nemohl zemřít symboličtěji. Totiž krátce poté, co si irácký Kurdistán odhlasoval, že chce úplnou samostatnost. Referendum může vést k získání svrchovanosti, a nebo naopak Kurdy připravit o dosavadní úspěšné provizorium v podobě rozsáhlé autonomie – což bylo právě Talabáního dílo.
Talabání se vyznačoval dvěma vlastnostmi. Jednak mimořádnou neformální autoritou, do politiky se zapojil jako teenager a už tehdy získal přezdívku strýc Džalál.
A za druhé schopností a ochotou jednat s kýmkoli, včetně Saddáma Husajna. Během skoro sedmdesátileté kariéry byl Talabání střídavě aktivistou, politikem, účastníkem ozbrojeného boje i diplomatem.
Málo znamená dost
Důležitý zlom přišel v polovině 70. let, když se rozhodl oddělit se od Kurdské demokratické strany, hlavní organizace iráckých Kurdů, a založit levicovější Vlastenecký svaz Kurdistánu. Spory i spolupráce obou stran určovala další dějiny iráckých Kurdů ve velmi dramatických časech.
V 90. letech spolu obě organizace dokonce bojovaly se zbraní v ruce, ale dokázaly se nakonec dohodnout v zájmu společného cíle maximální autonomie iráckého Kurdistánu. Mezi tím se totiž odehrály jiné dvě klíčové věci.
Jednou byla první porážka Saddáma Husajna v roce 1991, během které se Talabání pokusil iráckého diktátora zcela svrhnout - kurdští bojovníci byli den cesty od Bagdádu, ale Američané se rozhodli nezasahovat a Husajn mohl Kurdy zmasakrovat. Určitou náplastí pro Kurdy bylo, že díky vytvoření bezletové zóny nad severním Irákem mohl vzniknout zárodek kurdské samosprávy.
Druhou událostí byla v roce 2003 druhá Saddámova porážka, tentokrát definitivní. Obě kurdské strany se dohodly na rozdělení rolí. Masúd Barzání z Demokratické strany Kurdistánu se stal prezidentem kurdské autonomie, zatímco Džalál Talabání zaujal místo prezidenta celého Iráku. Místo možná symbolicky významnější, ale z hlediska kurdských záležitostí méně vlivné.
Mistr dohody
Talabání, vůbec první Kurd v čele iráckého státu, však sehrál mimořádně významnou úlohu v době rozpadu vztahů mezi iráckými Araby sunnitského a šíitského vyznání. Roli hrála nejen jeho odlišná národnost, ale i schopnost přemosťovat rozdíly a nevraživosti, nejlépe nad tabulí plnou dobrého jídla.
Iráckým prezidentem Talabání zůstal až do roku 2014, kdy musel kvůli horšícímu se zdraví odejít z politiky a odjet se léčit do Německa. Byla to i jeho zásluha, že se v té době nerozpadl Irák jako spojení oblastí obývaných Kurdy, arabskými sunnity a arabskými šíity. Je možné, že sunnité a šíité díky tomu nakonec zůstanou pohromadě. Jiné je to ale s kurdsko-arabským soužitím.
Otazníky nad samostatností
Talabání neprosazoval kurdskou samostatnost, byl spíše zastáncem federalizovaného demokratického Iráku, který považoval za nejlepší řešení i pro Kurdy. Tento sen o dohodě a kompromisu se ale právě rozpadá, nikoli kvůli Arabům, ale kurdskému přání osamostatnit se.
Není jasné, jaký názor měl již umírající Talabání, pobývající opět v Německu, protože referendum, vyhlášené lidmi kolem konkurenta Barzáního, ohrožuje celistvost Iráku. Talabáního manželka ovšem konání referenda o vyhlášení nezávislosti podpořila.
V referendu samotném a případně i ve vyhlášení nezávislosti se skrývá velké nebezpečí. Pokus iráckého Kurdistánu se formálně i funkčně osamostatnit může vyvolat nepřátelskou reakci sousedních států i samotné irácké vlády. Může také vést k tomu, že iráčtí Kurdové nezískají skutečnou samostatnost a přijdou i o onu rozsáhlou autonomii, klid a prosperitu, které se už léta těšily.
Pak se může ukázat, že Talabáního přesvědčení, že méně je někdy více, bylo na místě. Sám Talabání už u toho ale nebude.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
