Nemějte strach z číšníků, předejdete nevolnosti z účtu, radí Pavel Maurer
Když mi někdo nalévá sklenku moravského červeného vína za 260 korun, myslím, že by na to měl upozornit. Vím, že tohle varování může být pro některé zákazníky urážející, když jim říká nějaký mladý číšník: „Tak se ukaž frajere, před tou dámou, co s ní sedíš, jestli na to máš?” Ale na druhé straně, když vám někdo bez mrknutí oka doporučí sklenku domácího vína, dáte si tři, protože vám chutná a na účtu máte 860 korun, tak se vám může udělat trochu špatně...
Myslím, že je férové - i v těch nejlepších podnicích - decentně upozornit, když sklenka vína stojí víc než obvykle celá láhev. To se prostě nedělá! Je to podraz na hosta a současně je to poučení, že se člověk má vždy ptát, kolik co stojí. Když vám číšník nabídne Bordeaux, Barolo či Moselu, je celkem logické, že se u těch opravdu velkých značek nebo známých a světově proslulých vinných regionů zeptáte na cenu. Byli byste blázni, pokud to neuděláte, protože tam to může být tisícovka nahoru dolů, že se nestačíte divit. Ale když vám nějaký fikaný vrchní nabídne skromně se tvářící moravské víno a pak si řekne 260 korun za sklenku - a to nejsou 2 deci, to jen 1,25 - tak to považuji téměř za nekalou praktiku, kterou nehodlám tolerovat.
A to rozhodně netvrdím, že moravská vína mají být laciná. Spousta moravských vinařů dnes již produkuje tak vynikající nápoje, že mají právo na zvýšení cen v poměru k vysoké kvalitě. Ono je to všude na světě vlastně stejné. Můžete mít slavnou španělskou rioju za stovku, ale i za tisíc a jste pořád v tom samém regionu. Beaujolais, hlavně to nové a mladé, stojí pár korun, ale vedle této lehce zprofanované značky můžete dostat jejich skvosty za čtyřmístné sumy.
Pozor na číšníky, kteří vám nalévají víno s úsměvem bezbranného dítěte a pak vám napočítají majlant.
A pak je potřeba dát si velký pozor na to, když někdo zneužívá vaší neznalosti a nabídne vám víno, které na svém vinětě sice hrdě nese jména slavných regionů, ale uvnitř nestojí vůbec za nic. Spousta vín má totiž právo o sobě napsat, že pochází ze slavných lokalit - Burgundska, Chile, rakouského Burgenlandu či italského Chianti, jenže to, co je v lahvi, je často na okraji vinařské hrdosti. Dostanete nejnekvalitnější část révy vinné, která je špatně sklizena, zředěna, promíchána, dochucena a dále zpracována totálními diletanty a uskladněna nešetrným způsobem.
A tak se vám občas přihodí, že v obchodě ukořistíte láhev exotického designu, s přitažlivou vinětou honosící se jménem nějakého pochybného chateau, a to vše za neuvěřitelně nízkou cenu. Tak na to pozor! A samozřejmě pozor na číšníky, kteří vám nalévají víno s úsměvem bezbranného dítěte a pak vám napočítají majlant.
