Nový úděl pro Evropu. Bývalý řecký ministr Varufakis navrhuje reformu Unie

14. říjen 2017

Evropa se nachází v krizi legitimity. Řešením problémů ale není návrat k jednotlivým národním státům. Z toho by těžila jen krajní pravice, upozorňují bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis a jeho akademický kolega z texaské univerzity v Austinu James Galbraith na stránkách magazínu Nation.

Připomeňme, že Varufakis byl známý jako ministr financí v době největší řecké krize, kdy zatvrzele vzdoroval snaze evropské Trojky o tvrdou verzi umořování dluhu.

Přestože Varufakis odmítal tvrdé podmínky a stejný postoj zaujali i Řekové v referendu, rozhodl se řecký premiér Tsipras unijní podmínky nakonec přijmout. Varufakis na protest odstoupil a později založil panevropskou formaci s názvem Demokracie v Evropě – hnutí 2025 (DiEM25).

Dalo by se tedy předpokládat, že bude vůči Evropské unii nepřátelsky naladěn. Opak je ale pravdou, Varufakis považuje Evropskou unii za nesmírně důležitou organizaci. Jedním dechem nicméně dodává, že je potřeba ji reformovat a vrátit jí legitimitu, kterou v očích mnoha Evropanů ztrácí.

Jako před 80 lety

Nový úděl amerického prezidenta Franklina Roosevelta ze třicátých let kombinoval cíle finanční stabilizace, rekonstrukce a zaměstnanosti, posiloval nový průmyslu i ochranu půdy. Jednalo se o silný mix regulací a pojistek, které umožnily veřejnosti získat nadvládu nad světem financí.

Evropa dnes podle Varufakise s Galbraithem potřebuje to samé. Nabobtnalé banky ve strachu z insolvence zabavují domácnostem neschopným splácet hypotéky majetek a vystěhovávají je. To platí zvláště pro krizí nejvíce zasažené země. Stejně jako Amerika před 80 lety i Evropa má rozsáhlou periferii. Téměř ve všech zemích na jihu trvá ekonomická deprese, na východě zase potřebují obnovit průmysl, dopravní sítě, bydlení a sociální investice.

Na rozdíl od Spojených států ve třicátých letech ale Evropa navíc čelí vážné hrozbě rozpadu. Absence demokratického federálního systému způsobila krizi legitimity. Úpadek průmyslu i chronická nezaměstnanost vedou k pocitu bezmoci a k toxickému šíření postmoderních forem fašismu.

Franklin Delano Roosevelt v roce 1934

A to ještě Evropa nečelí rozsáhlým ekologickým kalamitám srovnatelným s těmi, které zasáhly Texas, Floridu a Portoriko. Změny klimatu se zde zatím projevují spíše v podobě sucha, vzestupu hladiny oceánů a – asi nejvýrazněji – v nezastavitelném přílivu uprchlíků ze zemí zasažených válkami a suchem.

Varufakisovo hnutí, které vystupuje pod zkratkou DiEM 25, proto přichází s návrhem takového Nového údělu. Je inspirovaný Rooseveltovým projektem, ale upravený pro potřeby současné Evropy. Vše komplikuje nedostatečná integrace kontinentu, která se sotva blíží pojmu, jako je konfederace. Krize navíc znemožnila o bližší integraci byť jen vážně hovořit.

Autoritářské a nekompetentní vedení Evropské unie totiž proti sobě poštvalo nemalou část občanů Evropy, soudí Varufakis. Je proto podle něj nezbytné jednat v současných mantinelech a debatu o potřebné hlubší integraci a vytvoření nové demokratické federální panevropské instituce nechat na dobu, kdy ochladnou vášně.

Zelená energie i univerzální příjem

Prvním bodem Nového údělu je přechod k obnovitelné energii. Nová agentura by měla řídit budování celoevropské zelené infrastruktury a zajištění evropské technologické suverenity. Další důležitý bod spočívá ve vytvoření programu zaměstnanosti, který by se uzpůsobil každé zemi na míru tak, aby se zbrzdila nedobrovolná migrace za prací v rámci Evropy. Ta totiž vytváří v Evropě na mnoha místech napětí.

Tento program je třeba propojit i se sociálním bydlením. Dále navrhuje Varufakis zavedení jisté formy univerzálního příjmu, která by pomohla demokratizovat ekonomickou sféru a zmírnila dopady automatizace práce.

Zvlášť pro eurozónu pak navrhuje DiEM25 vytvoření bankovní unie, která by umožnila restrukturalizovat problémové evropské banky a dostala je pod efektivní společenskou kontrolu. Zavedením programu, který by Evropské centrální bance umožnil působit jako prostředník mezi státy a peněžními trhy, by se mělo zmenšit dluhové břemeno jednotlivých zemí, aniž by se tiskly peníze, nebo se za ně muselo zaručovat Německo.

Evropská centrální banka. Sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem

Velký otazník přináší euro. Měna, kterou dnes používá 19 států Evropské unie, nemůže fungovat ve stávající formě, která ze všeho nejvíc připomíná zlatý standard. Euro je důležité politicky a symbolicky, ale je pouze nástrojem, nikoliv cílem. Musí se prý proto přizpůsobit novým podmínkám, nebo zaniknout.

Realitou je, že Evropa stvořila oběživo s neflexibilní centrální bankou a v situaci, kdy neexistuje žádný federální stát, píše Varufakis. Důsledkem velké nesourodosti je očekávatelná deflace. Existují země jako Dánsko nebo Velká Británie, které by euro nikdy nepřijaly.

Pak jsou státy, které se hodlají přidat později, ale nyní zjevně nemají důvod. Mezi ně můžeme řadit Švédsko, Polsko nebo Maďarsko. Následují země jako Řecko či Kypr, kde je de facto dvojí měnový systém a kde za euro v řecké bance jen tak nezískáte papírovou bankovku. A pak jsou bohaté země jako Finsko, kterým by bylo bez eura lépe.

Euro konečně pro všechny

Jak tuto situaci řešit? DiEM 25 navrhuje technicky jednoduché řešení. Vytvoření veřejné digitální platební platformy v každé zemi eurozóny. Za pomoci už existujících mechanismů by daňový poplatníci měli mít možnost nakoupit digitální kredity, kterými by si mohli vzájemně platit. Nominální hodnota by byla v eurech, ale převoditelná by byla jen mezi poplatníky v jednotlivých zemích. Takové fiskální euro by pomohlo vládám stimulovat poptávku, snížit daňové břemeno a zmírnit drtivou sílu Evropské centrální banky.

Zbývá vyřešit klíčovou otázku, jestli je skutečně žádoucí udržet Evropskou unii pohromadě. Mnozí kritici totiž namítají, že by bylo lepší se vrátit k národním státům, kde je možné obnovit víru v demokracii a teprve potom s odstupem rozvíjet nový internacionalismus na solidních základech.

Jenže veřejné dluhy, bankovnictví, nízká míra investic a rostoucí chudoba jsou problémy, které stejně jako boj proti klimatické změně nelze vést v rámci jednotlivých zemí.

Evropská unie

Historickou výhodou evropské levice podle Varufakise bylo, že nestavěla na národních zájmech ale na boji proti různým druhům útlaku. Ať už se jednalo o útlak třídní, rasový nebo genderový. Proto vyzývá Evropany k formě konstruktivní neposlušnosti na lokální, národní i celoevropské úrovni. Je prý třeba vytvořit identitu jednoho evropského lidu, který si vynutí demokracii navzdory současným evropským elitám.

Na křižovatce

Evropská unie musí být zachráněna, tvrdí Varufakis. Evropský blok má totiž vysoké politické a sociální standardy pro demokracii a lidská práva, stejně jako pro zdravotnictví, bezpečnost a životní prostředí. V případě návratu k národním státům bychom o tyto standardy přišly. To co se nyní děje v Polsku a Maďarsku je dostatečným varováním.

Po rozchodu by zůstaly menší evropské země zranitelné vůči spekulativnímu oběhu peněz, rozmarům mezinárodních investorů a vrtochům místních oligarchů, stejně jako tomu bylo před vznikem sjednocené Evropy. Pohyb obyvatelstva se nedá zastavit a nové bariéry a elektrické ploty by byly politicky ještě nebezpečnější.

Evropa potřebuje z dlouhodobého hlediska demokratickou strukturu, vhodný rozpočet a konsolidaci mnoha problémů, které přetrvávají na národní úrovni. To vše se ale může dít až ve chvíli, kdy Evropané začnou chápat svůj kontinent jako konstruktivní sílu. A to není možné, dokud se nepodaří změnit ideologii evropského ekonomického managementu a bude možné uniknout nefunkčním formám, ve kterých byly tyto ideály původně formovány.

Bude taková změna obtížná? táže se Varufakis. Bezpochyby ano, ale politici jako Bernie Sanders a Jeremy Corbyn dokazují, že jasné a smysluplné ideje, které zpochybňují zavedený systém, ale zároveň nejsou utopické, mohou přesvědčit velké množství voličů. A Evropané už jsou na to připravení, neboť si uvědomují, že je Evropa v nebezpečí, protože v důsledku krize začala být nedemokratická a nenávistná. Není jiná cesta s výjimkou opětného rozpadu, uzavírá Janis Varufakis.

Spustit audio