Thomas Kulidakis: Porozumí Evropa českému voliči?
V České republice je odvoleno, zahraniční média kroutí hlavou a evropští politici prozatím převážně mlčí. Škarohlíd by mohl říct, že to svědčí o významu naší země v unijním spolku, protože nedávné volby v jiných zemích komentovali zahraniční partneři neprodleně.
A to nejen v případě Francie, Německa a Nizozemska, ale také velikostí a počtem obyvatel srovnatelného Rakouska.
Člověk hledající ve všem spíše to lepší, opak škarohlída, by zase mohl říct, že mlčení zahraničních vládců svědčí naopak o tom, že se toho zase tolik z pohledu Evropské unie nestalo. O čemž se ostatně snažil přesvědčit zahraniční partnery i suverénní vítěz českých sněmovních voleb.
A pokud vládu složí hnutí ANO, v evropských kuloárech se už dlouho mluví o tom, že vedení tohoto uskupení mluví jinak doma a jinak v zahraničí.Thomas Kulidakis
Andrej Babiš na tiskové konferenci řekl pro jistotu několikrát, že jeho hnutí není proti evropským integračním snahám. I vítěz voleb si je totiž pravděpodobně vědom geografické polohy České republiky, která se mimo Evropu stěží přesune. A je také s největší pravděpodobností přesvědčený o přínosu členství země v Evropské unii.
Teď jen zbývá počkat, jak dopadne složení vlády. Proti členství České republiky v unijním spolku vystupuje pouze jedna strana. Pokud SPD nebude v novém kabinetu, Evropa se asi moc velkého negativního překvapení oproti současnému stavu z Prahy nedočká.
A pokud vládu složí hnutí ANO, v evropských kuloárech se už dlouho mluví o tom, že vedení tohoto uskupení mluví jinak doma a jinak v zahraničí, jinak před televizními kamerami a jinak při soukromém jednání.
Na Andreji Babišovi a jeho hnutí, pokud sestaví vládu, bude tedy dokázat, že slova o proevropském a prounijním postoji myslí vážně. Protože evropská i světová média mají prozatím jasno. Andreje Babiše přirovnávají k bývalému italskému premiérovi Berlusconimu nebo americkému prezidentovi Trumpovi.
Itálie i Spojené státy jsou významné země, mohlo by tedy být ctí být přirovnávaný k jejich politickému vedení. Pokud by to ale nebylo myšleno jako přirovnání k vládě oligarchy v Itálii a ne zcela přesvědčivě v mezinárodní politice kompetentního šéfa Bílého domu.
Co se týká umístění ostatních stran, čeští voliči jsou zahraničními médii často viněni z volby xenofobních protievropských extremistů. Fakt ovšem je, že pouze jedna strana pod vedením Tomia Okamury chce vystoupit z Evropské unie. A Okamura si jen ukousnul podíl voličů extrémů, který vysál mimo jiné českým komunistům. Specifika české politiky jsou však často v detailu té zahraniční utajeny.
Určující pro porozumění českým voličům budou první kroky nové vlády a její složení. Což ví také například v Německu, jehož kancléřka s blahopřáním vítězi hodlá počkat právě na nový kabinet.
Svou polívčičku si už ovšem přihřívá slovenský premiér Fico, který neopomněl zdůraznit směřování Slovenska do jádra Evropské unie. Jeho prohlášení o Slovensku coby „jediném proevropském ostrově“ ve střední Evropě je zatím spíše přání odpovídající myšlence. O české pozici rozhodnou až kroky příští vlády.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
