Jan Fingerland: Islámská revoluce v Saúdské Arábii

25. říjen 2017

Někomu se mohlo zdát, že korunní princ spadl z palmy, utrpěl úžeh nebo snad žertuje. Mohamed bin Salmán ale mluvil zcela vážně: Saúdská Arábie má prý velký problém se svou verzí islámu a musí to změnit.

Následník trůnu se o kulturně-náboženském problému své země zmínil během představování svých národohospodářských plánů a někteří z přítomných mohli utrpět šok. Princ Mohammed mluvil o ničivých myšlenkách a extremistické ideologii a nutnosti vrátit se k umírněnosti a toleranci.

To přitom nejsou věci, kterými by se jeho země v posledních desetiletích vyznačovala. Saúdská Arábie byla naopak známá jako vývozce extremismu i extremistů, často inspirovaných wahhábistickou verzí islámu, která vznikla právě na území dnešní monarchie.

Saúdský obrat

Jenže v posledních letech už se extremismus obrátil i proti existenci samotného státu. Saúdskoarabská policie bojovala proti Al Kaidě na vlastním území a částečně i v zahraničí, celý region se otřásl během expanze Islámského státu, další z podob salafisticky inspirovaného extremismu.

Země má také obrovské problémy ekonomické, demografické a obecně společenské. Ostatně po zásadní proměně islámu volal už před časem i egyptský prezident Sísí, i když tak činil z jiných pozic. Nejen proto, že Sísí je bývalý generál, který stál v čele převratu proti vládě Muslimského bratrstva.

Logo

Saúdská Arábie je země, jejíž režim přímo stojí na sepětí vládnoucí rodiny Saúdů a wahhábistického duchovenstva. Staré pořádky udržuje náboženská policie s rozsáhlými pravomocemi, saúdský král má formální titul strážce mešit v Mekce a Medíně.

Princ Mohamed pro jistotu zaobalil své tvrzení do ne zcela pravdivé konstrukce, podle které se Saúdská Arábie vydala špatným směrem až v roce 1979. Podle takového výkladu nejde o revoluci, ale pouhý návrat ke starým dobrým pořádkům, kdy v jeho zemi převládala tolerance, umírněnost a velkorysost.

Sunnitská křeč

V roce 1979 se na Blízkém východě odehrála řada věcí, jako je egyptsko-izraelský mír, sovětská intervence v Afghánistánu a íránská šíitská revoluce. Zejména obě druhé jmenované události skutečně vedly k jakési náboženské křeči v sunnitských zemích.

V Saúdské Arábii navíc sunnitští extremisté dočasně obsadili Velkou mešitu v Mekce a šíité na východě země se pokusili o ozbrojené povstání. Saúdské problémy s extremismem však mají mnohem hlubší kořeny – souvisejí jak s určitou interpretací wahhábismu, tak s proslulou ropnou nemocí, která poničila tamní ekonomiku i společnost.

Mekka

Princ Mohamed bude čelit velkému odporu, ale má na své straně jednu důležitou věc, totiž neradostnou realitu. Podle Mezinárodního měnového fondu Saúdské Arábii už za pár let dojdou finanční rezervy. Otazníky visí i nad dlouhodobou budoucností exportu ropy. A v zemi je 70 procent lidí, kterým je méně než 30 let a mnozí z nich před sebou nevidí žádnou smysluplnou perspektivu, osobní ani pracovní.

Mohamedova cesta

Jedním z těchto mladých Saúdů je i samotný korunní princ. Dvaatřicetiletý dědic trůnu už dříve představil svou vizi zásadní proměny své země, která ukončí závislost na ropě a zbaví se také náboženského extremismu, netolerance a nesvobody. Do tohoto projektu patří velkorysé plány na privatizaci ropného průmyslu, přilákání různých výrob do země nebo rozvoj turistického podnikání. A také nedávné udělení práva ženám řídit automobil nebo povolení koncertů, biografy mají prý následovat.

Princovy výroky o nutnosti vrátit se k toleranci a umírněnosti zazněly při příležitosti představení dalšího velkého projektu, totiž stavby gigantického nového města a průmyslové zóny na severozápadě země, poblíž hranic s Egyptem a Jordánskem.

Investice za půl miliardy dolarů by měla vytvořit tisíce pracovních míst a miliardové zisky nezávislé na ropě. Je to paradoxní, ale zároveň i logické, že osud tohoto ekonomického projektu bude záviset na úspěchu náboženské reformy, ale také naopak.

Spustit audio